Zatímco tato CD nesou označení „převážně volá improvizace“ nebo „kompozice pro improvizátory“, vymyká se Carterovo nejnovější dílo Oratorios and Songs z dosavadní posloupnosti už tím, že je Martin Davidson, vydavatel Emanemu, nazval „neklasifikovatelným“. Má pravdu, píše v recenzi Z.K.Slabý
Martin Archer náleží k nejvymýšlivějším současným hudebníkům, je to koumák, jehož každé nové album je svědectvím o hledání nových neotřelých přístupů.
Psi records, volně přifařené k Davidsonovu Emanemu, existují od roku 2001 a mívaly na svém kontě šest až deset kompaktů ročně. Po nastálém vakuu se jako znovuzrozená vlaštovka (s číslem 16.01) koncem minulého roku objevilo album As the wind, nahrané již 22. září 2012 v St. Peter´s Whistable, na kterém Evan Parker se sopránkou, Mark Nauseef s kovovými perkusemi a Toma Gouband s bicími nástroji kamennými vyčarovávají neobvyklou hudební povětrnost
Houslistka Biliana Voutchkova na sólovém albu Modus of Raw, nahraném v červenci 2015 ve švýcarském Poschiavu, osvědčuje od prvních tónů svoji „panenskou“ syrovost.
Klavírista Simon Nabatov, jeden z nejpozoruhodnějších současných improvizátorů, vždy plný energie, s plejádou osobitých přístupů, pohybujících se od razance téměř k pointilismu, opět překvapil.
Australského altsaxofonistu a barytonsaxofonistu Tima O´Dwyera známe ze sólových projektů, z trií (viz třeba Broken River) i ad hoc projektů a náleží k těm muzikantům, kteří jsou vymýšliví a neupadají do klišátek. Přesto může jeho nové CD na Leo Records značně překvapit.
“Tato perfektně vyrovnaná pětice se skutečně hledala, nikdo z ní nezůstane ani na cípeček času mimo, je jasnozřivě tmelená.” Zdeněk K. Slabý recenzuje nové album osobitého jazzového hledače Gebharda Ulmanna. “Tohle že je už padesáté Ullmannovo album?”
Vale všem konvencím dal v Kosmickém Žirafáči Jaroslav Noga (ex-Už jsme doma), autor scénáře, hudby i textů, parléř a nepominutelně umanutý, takřka sopečný bubeník.
Hudební improvizační sessions k němým filmům provozovaných dramaturgem Pavlem Strakou po řadu let především v nedávno zaniklém klubu Rybanaruby může být díky Guerilla Records a CD Máj ve stínu stroje zhodnocena i širším publikem. Kde je specifikum těchto přístupů? Co by na tyto poryvy řekl režisér filmu? To nesvedou všichni hudebníci…
Je to hudební komiks a hned tak vábit nepřestane.