„Kdo je lepší? Mozart nebo Madonna? Dvořák nebo Dizzee Rascal? Beethoven nebo Beatles? Praha je domovem nejen světoznámé klubové scény, ale také místem s velkou tradicí vážné hudby, kde sídlí více orchestrů, než by mohlo na první pohled zdát. Vypadá to tedy, že obě tyto tváře hudby dobře fungují bok po boku. Pod povrchem jsou však jasné rozdíly, kdy clubbeři by například mohli příznivce vážné hudby považovat za nóbl, elitářské a „staré“, zatímco spousta vyznavačů vážné hudby nikdy neslyšela o dubu. Pokud věříme, že není žánru, který by byl lepší než ty ostatní, potom zřejmě na tomto dělení nezáleží. To je na každém z nás. Ale můžeme opravdu porozumět hudbě, dokud se nepokusíme posoudit její kvalitu?
Teorie estetiky vždy prosazovaly určitou formu umění. Existencialisté považovali divadlo za to nejlepší, pro Aristotela to byla tragédie, pro Platóna zase byla hudba (tedy alespoň ta dobrá) něčím, co dokáže uvést duši do harmonie. Mohli bychom tedy říci, že pokud rozumíme tomu, co je mimořádné na konkrétní formě umění, musíme být otevřeni možnosti, že jeden styl je lepší, než ten druhý. Může tedy vážná hudba být lepší než ta moderní? Nebo je to opačně? A jaké atributy by o tomto rozhodovaly? Vysoká popularita vážné hudby ve městech jako je Vídeň, Berlín nebo Praha nám napovídá, nakolik se tato tradice udržuje. Ale přecejenom mnozí z těch, kteří na tyto koncerty zavítají, jsou turisté, přilákáni muži oblečenými za Mozarty. Opravdu rozumíme tomu, čemu se v dnešní době říká “vážná hudba”? Mohlo by být těžké vymezovat ji mezi Bachem, Schoenbergem a Johnem Cagem. Je poválečná vážná hudba stejná jako ta předválečná? Přechovává se stále stejná tradice?
A co novodobá tvrzení, že člověk nemusí umět číst noty, aby mohl být hudebníkem? Že by mohlo být stejně jednoduché a zároveň i stejně těžké být rockovou hvězdou nebo koncertním pianistou? Vyžadují obě činnosti obdobné množství práce, tréninku a disciplíny? A je toto vůbec důležité? Je pop jen hraním si, zatímco vážná hudba vyžaduje oddanost? Čím by byli pop, rock a rap bez vokálů? Je pop pomíjivý a vážná hudba.. vážná? Představuje relativně dlouhá tradice vážné hudby kvantitativní nebo kvalitativní rozdíl? Může také být, že moderní hudba s námi ještě jednoduše není dostatečně dlouho na to, aby měla vybudovanou stejnou tradici a stejné kritické uznání, ale že se tak časem stane? Může se vážná hudba pyšnit tím, že je zkrátka nejlepší?“
Tolik otázek… toužíte-li najít odpovědi, navštivte 9. října klub Cross a buďte přítomni diskuzi v rámci cyklu Battle Of Ideas. U kulatého stolu si to od 19:00 vyříkají skladatel Varhan Orchestrovič Bauer, undergroundový filozof a kulturní aktivista Jan Němec (a.k.a RaveBoy), hudební publicista Karel Veselý a za Institute Of ideas jeho spoluzakladatel, místopředseda a publicista Dolan Cummings, klarinetista a člen Royal Philharmonic Society Tom Hutchinson, debatu řídí Alan Miller. Po skončení diskuse následuje hudební program.
