- Inzerce -

Berg a staré filmy s novou hudbou synagoze

Vytváření nového živého hudebního doprovodu ke starým filmům se vyvinulo ve svébytný žánr – k archivním rozpohybovaným obrázkům se improvizuje, elektronicky hučí i klasicky komponuje. Zůstává otázkou, co je na tom vlastně pro tvůrce tak přitažlivého. Zčásti je to určitě určité inspirativní omezení, podnět dělat věci jinak, než jen dle vlastní intuice. Snad i možnost stát se samozvaným spolutvůrcem díla, které bylo již dávno uzavřené, pozměnit ho podle svého. Nárůst nového ohudebňování starých filmů trvá už nějaký ten pátek, můžeme proto hrábnout do našeho archivu a připomenout si, že jsme tomuto fenoménu věnovali tematické číslo již v roce 2009. Můžete si v něm například přečíst něco z historie od Jakuba Kudláče.

Zatímco improvizátoři se pod filmovým plátnem scházejí třeba v klubu Rybanaruby, tradici nově komponovaných soundtracků u nás drží v první řadě orchestr Berg. Ten na příští týden připravil koncentrovanou dávku pěti filmů s nově zkomponovanými doprovody. A jak je u Bergu rovněž tradicí, byla důvěra vložena v mladou generaci zastoupenou jednou skladatelkou a čtyřmi skladateli. O snímky Paula Stranda, Ralpha Steinera a Mana Raye se podělili Eliška Cílková, Jan Ryant Dřízal, Martin Klusák, v Praze narozený a ve Vídni žijící Šimon Voseček a Polák Jacek Sotomski.

Pět krátkometrážních snímků pochází z let 1920-1930. Nejstarší z nich, inspirovaný verši Walta Whitmana, pochází z dílny Paula Stranda a přiblíží poetiku newyorského Manhattanu s jeho shonem, mrakodrapy nebo zaoceánskými loděmi. Autorem dvojice abstraktních modernistických kompozic soustředěných na estetiku vodního živlu a mechanismu stroje je Ralph Steiner. Celou koláž uzavírají dva surrealistické filmy plné symbolů, snových scén a erotiky z dílny slavného fotografa Mana Raye, v nichž se jako protagonisté objevují významné osobnosti meziválečné pařížské bohémy – mezi jinými kabaretní umělkyně a autorova múza Kiki de Montparnasse či básník Robert Desnos, autor poetického textu, jenž se stal základem jednoho z filmů.

Filmy s novou hudbou o měsíc později představí formou projekce také Evropské hudební centrum Krzysztofa Pendereckého v Polsku. Tam totiž tři ze skladatelů strávili část léta na tvůrčí rezidenci, v jejímž rámci pracovali právě na hudbě k filmům.

Název koncertní události CINEGOGA č. 5 odkazuje k prostoru, v němž se bude promítat a hrát – Španělské synagoze v pražské Dušní ulici. 12. a 13. října vždy v 19:30.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.