- Inzerce -

Bernhard Lang: DW 16 / Songbook I

Po varhanních masivech Klause Langa vychází na rakouské značce God dílo jeho jmenovce Bernharda. Ten si vybudoval trademark v podobě neminimalistického opakování, rozvíjeného již v sérii Differenz/Wiederholung (rozdíl/opakování). Šestnácté vtělení tohoto cyklu (jenž mezitím dospěl k šestadvacítce), nese podtitul Songbook a patří docela hluboko do Langovy minulosti, protože vzniklo již v roce 2004. Skladatel vychází z písní, které ho v životě nějakým způsobem zasáhly, a jejich texty zremixoval metodou podobnou technice cut-up Williama Burroughse. Vedle sebe tu stojí Dylanova All along the Watchtower, podle Langa „životní filozofie do kapsy“, Burning Sister německých krautrockerů Amon Düül II a Ophelia od Petera Hamilla z progresivně rockového Van Der Graaf Generator. Tyto tři texty doplňuje po jedné básni od Rakušana Dietera Sperla a Američana Roberta Creeleyho.

Původní hudba vybraných písní byla odložena a na jejím místě Lang vybudoval struktury pro zpěvačku doprovázenou triem saxofonu, bicích a kláves. Sólistkou je dnes již zesnulá mezzosopranistka Jenny Renate Wicke, jejíž památce je nahrávka věnována, doprovází ji Trio Accanto (Yukiko Sugawara – klávesy, Marcus Weiss – saxofon, Christian Dierstein – perkuse), které jsme mohli slyšet v roce 2013 na festivalu Contempuls.

Za posledních deset let začala být Langova hudba až snad příliš snadno identifikovatelná a předvídatelná. Tady se ovšem ukazuje, jak velkou roli hraje obsazení, pro něž píše, a také konkrétní interpreti. Právě projev zpěvačky, přecházející z operně afektovaného rejstříku do popově civilního i schopné strojově rozsekávat text na fragmenty, je klíčový. Trio saxofonu, kláves a bicích v úvodní dylanovské písni rozjede jazzové variace, v Hamillově Ophelii rozprostírá plochy z doznívání gongů a multifonického hlazení saxofonu. Jazz se pak dere do popředí i ve zbytku desky. Je to jako ozvěna be bopu padesátých let přestříhaná podobně jako použité texty.  A navzdory kompozičnímu postupu to není žádné akademické kastrování jazzu. Energii se podařilo zachovat a třeba Burning Sister je docela dravá jízda.

Software, který Lang použil k přetvoření textů, se jmenuje Abulafia po židovském kabalistovi a mystikovi, tvůrci metody k dosažení extáze, která spočívá v opakování různých variací božího jména. Bernhard Lang takto směřuje k vytržení skrze variování své osobní hudební historie ztělesněné vybranými texty a jazzovým zvukem. Na ploše pětatřiceti minut je to vytržení dobře koncentrováno a přenos na posluchače funguje.

 

Bernhard Lang: DW 16 / Songbook I

God Records (www.godrec.com)

 


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.