…komu by se nelíbila?
Před týdnem to bylo pětačtyřicet let, co vyšlo slavné „Bílé album“ od The Beatles. Nahrávka, která si za tu dobu vysloužila mnoho komentářů a analýz, letos inspirovala k zajímavému počinu konceptuálního umělce Rutherforda Changa. V lednu uspořádal výstavu, na níž představil stovky kopií prvního vydání této desky, které se mu podařilo nakoupit, s obaly v různém stavu zachovalosti či naopak kreativně vyzdobené dřívějšími majiteli. Nyní zveřejnil zvukový doplněk výstavy. Stovku kopií prvního vydání Bílého alba zdigitalizoval, navrstvil na sebe a opět vylisoval na vinylovou desku. Podobnou metodu již prověřil Kanaďan John Oswald se svým Plunderphonics, na níž nechal zároveň hrát dvacet čtyři verze úvodních fanfár Straussovy symfonické básně Also Sparch Zarathustra. Jelikož gramofon, na němž Chang desky digitalizoval, nepřehrával zcela stabilní rychlostí, začínají se jednotlivé verze navzájem posouvat a zatímco úvodní Back in the U.S.S.R. zní celkem normálně, po pár minutách se zvuk rozostřuje a postupně se mění v nedešifrovatelnou kaši. K tomu přispívá i fakt, že na každé kopii se již podepsal její předchozí život a nadělil jí větší či menší množství škrábanců a znečištění, jež dodávají zvuku další vrstvu. Rutherford Chang ve sbírání exemplářů prvního vydání desky pokračuje, aktuálně jich má více než devět stovek. Některé zajímavě upravené obaly zveřejnil na svých stránkách, kde si také můžete poslechnout jednu stranu dvojalba.