Pro německou trumpetistku Birgit Ulher je typické několik věcí. Jako vystudovaná výtvarnice se začasté nechává inspirovat vizuálnem, těžištěm její tvorby je práce v duetech a v neposlední řadě koření svá díla ornamenty vytvářenými na rádio, mikrofon a různé objekty.
Na CD Electric Green je jí partnerem francouzský kontrabasista Benoit Cancoin. Vše se tu točí okolo nejrůznějších odstínů od světle žluté až po modrozelenou. V počáteční Naples Yellow jako by se teprve míchala výchozí světlounká barva ve vířivě virblové nádobě a teprve v zahušťujícím se konci začal štětec vrzat o okraje. To předznamenává zneklidňujícně nervní Aureolin se zlatavým nádechem a kovovým zvukem. Závěrečné hluboké tahy basy pak opět uvádí k přechodu k příjemně jemně krémové i heraldicky vznešené Tenné – tedy oranžové až hnědé. Karmesin je temnější červená s vnitřní znepokokojivostí, energizující ale i vzdušná a plná dozvuků. Seladon není v tomto případě přehnaně uhlazený švihák, ale odkaz na orientální kameninu s živcovitou polevou zelenavých nebo namodralých odstínů. Tahle skladba je plná zvláštních mikrostruktur, které jakoby skrývaly tajemství paměti. V titulní komprovizaci dominuje zprvu táhlá basa s elektrizujícím naléhavým i rezignovaným úpěním trubky, později se přidá podkres v podobě drnčivých drobnorytmů a trubka začíná klopobublat s nádechy šepotu i skřepotu. Závěrečná Signal Blue je se svými brnky a frky oproti předchozím mnohdy abstraktněji laděným kusům zvukově konkrétnější. Vskutku dobře temperované album.
Zvukově snad ještě bohatší je nosič Kleine Trompetenmusik, kde je Birgit kumpánem rakouský trumpetista Franz Hautzinger. Ten otvírají šumivé profuky ve skladbě Firn, která evokuje namáhavý výstup na zledovatělou horu. Krůček po krůčku nás provází škvitoření, třepavé skřekoty, syčivé závany, blouznivé hvizdy až po smršťovitou vánici. Poryvy se střídají, až najednou nastane zklidnění, aby závěr vyplnilo dechové i rytmické cupitání i táhlé průvany a nakonec i jakási unaveně oslavná polnice. Následující Griesel začíná jako lament s čistým zvukem, který se však záhy zvrtne v chroptění až po zvuk jakési výlevky, a vše ústí do posmutněle sykavého klopotu. Ten se trochu přelévá do spojité nádoby pojmenované Filz, v níž však najdeme větší chvějivost a prolínají se tu táhlé upadající a mizející tóny s škvrkofukovzdechy a prskoty. Eibisch začíná jakoby rašením rostlinky a následně pokračuje jejím růstem, rozbalováním lístků a lapáním po vzduchu – inu Franz Hautzinger v sobě nezapře nadšeného pěstitele, i když konkrétně ibišek prý na jeho zahrádce není. Druhá část je fragmentárnější a ozývá se tu kníkání, mňouky, kapy i měňavé mikrosirény. Název finálního kusu Zuuf je Franzovým neologismem a vyjadřuje hyperabstraktní charakter jeho atmosféry, která je zprvu opět rozložena na mikročástice v podobě různých štěků a vzdechů a občas má stopově fujarovitý zvuk. V osmé minutě však nastupuje jasná tklivá trubka, k níž se přidá napočátku též čistě znějící druhá, aby se vše postupně propadlo opět do abstraktní vývěvy.
Birgit Ulher + Benoit Cancoin: Electric Green
Blumlein Records (edition.blumlein.net)
Birgit Ulher + Franz Hautzinger: Kleine Trompetenmusik
Relative Pitch Records (relativepitchrecords.com)
PS: Birgit vystoupí v Praze v sobotu 5. září v Domě U Kamenného zvonu v projektu Klangschatten společně s trumpetistou Petrem Vrbou a kontrabasistou Georgem Cremaschim. Franze Hautzingera pak můžete vidět na festivalu Alternativa se zbrusu novým Krapo Quartetem v sobotu 14. listopadu.