Bitchin Bajas: Bitchitronics
Drag City (https://www.dragcity.com)
Název Bitchitronics evokuje na první pohled nějakou velice elektronickou, možná i trochu zlou hudbu. U alba projektu Bitchin Bajas jde o dokonalý klam, není vůbec zlá a elektronická sice ano, ale jaksi jinak než bychom možná čekali. Hned první skladba nese název Transcendence, trvá přes deset minut, a aby toho nebylo málo, valnou většinu ezoterických zvuků v ní obstarává elektrická kytara. Zní to jako popis nějakého neo-hippie projektu z devadesátých let, deska Bitchitronics je ale letošní a při těch všech kytarách a divných zvucích, co jsou na ní ke slyšení, zní sice trochu staře, ale zároveň i současně a něčím i neobvykle.
Po přímočaře kytarové první skladbě přichází ne už tak přímočará Inclusion, složená z nedefinovatelných rozmazaných zvuků kytary a starožitných varhan, tu a tam ozdobených zvukem harfy. Vše se do sebe obrací a kolíbá v měkkých smyčkách, přes to vše se v závěru rozklene příčná flétna. Domácí pseudoorchestrální zvuk Bitchin Bajas zní chvílemi jako minimalistické kompozice Shogun Kunitoki či jejich leadera Jarse, především se však už po chvíli poslechu nelze ubránit srovnávání s dvojící Fripp&Eno. Název alba naznačuje, že chicagské trio s tímto srovnáním počítá a album je naopak možné chápat jako jistou poctu slavným předchůdcům a inspirátorům. Bitchitronics je skutečně obdobou první verze Frippertronics založené na práci s páskovými magnetofony. Oblý zvuk bez hran je toho nejlepším důkazem. Do rozplývajících se smyček naházeli Bitchin Bajas svůj tradiční arzenál analogových nástrojů a výsledkem je exkluzivní ambient s příchutí tradiční, až historické, experimentální hudby. V souvislosti s využitím pásku se nám také může vybavit William Baszynski a jeho Desintegration Loops. Bitchin Bajas jsou daleko konkrétnější a mnohem méně konceptuální, kdykoliv ale trochu uberou v instrumentaci a přiblíží se víc Baszynského východiskům, začne to být zajímavé. To se děje především v druhé půli desky. Turiya a především Sun City jsou stručné, ale majestátní skladby, které by mohly klidně trvat dvakrát tak dlouho. Po poslechu celé desky se naopak první skladba Transcendence může zdát jaksi přeplácaná a sólo na “frippovskou” kytaru vlastně už trochu jako přílišné tlačení na pilu. Její zařazení jako první na albu bylo tedy správnou volbou. Splňuje účel přihlášení se k slavnému vzoru a dál už mohou Bitchin Bajas na svém soustrojí roztáčet delikátní ambient, který je radost poslouchat.
