- Inzerce -

BJ Nilsen: The Short Night

Touch (www.touchmusic.org.uk), Distribuce: Starcastic (www.starcastic.cz)

 

Destilování skrytého: to je centrální pocit z dalšího alba švédského hudebníka a manipulátora s nahrávkami krajin, klimatu, neživé i živé přírody. Těžko říci, zda žijeme uprostřed silné éry, která přeje podobné hudbě. Na každý pád londýnský Touch v poslední době podivuhodně rozvinul tuhle linii. Nahrávky Jakoba Kirkegaarda z Černobylu (4 Rooms), zvukový deník Geira Jenssena z himalájského výstupu (Cho Oyu) nebo projekty velmistra zvukového zaznamenávání biotopů Chrise Watsona (Weather Report, Storm), tady všude ze zvuků „skutečného světa“ vyrůstá tvůrčí manipulací hudba mnoha výrazných rysů – od efektního detailního zvuku až k duchovní dimenzi opatrně předávaného svědectví o světě.

Benny Nilsen vydává u Touch hudbu od devadesátých let: postupně odložil pseudonym Hazard. Tentokrát postoupil o krok hlouběji do hudby tónů, stále však operuje na hranici. Tahle obojetnost dělá z The Short Night silné album – patrně jeho nejcelistvější. Lze je přiblížit takovouhle představou: Vidíte povrch krajiny, s detaily, nerovnostmi. Trochu rozostříte a najednou je všechno slité, homogennější. Právě tak vychází Nilsen z terénních záznamů, v nichž jako by jen lehce zvýraznil určité body. Jemně pomůže našemu vnímání uslyšet v reálné struktuře hudbu: vylouhuje tóny, jako by říkal – dobrá, ony tam byly i předtím, ale pokud by je někdo přeslechl, pak tady má nápovědu…

Album je evidentně dnešní záležitost, přesto má feel starých ambientních nahrávek: Eno, Harold Budd. Éterické a varhanní zvuky. Pozvolné odvíjení tónu, proměna jeho barvy, jako když se narovnává schoulené zvíře. Vrstva „hudby“, která se táhne jako „ocas“ za původním impulsem, tu vlastně interpretuje zvuk skutečného světa. A na oplátku field recordings tvoří pro laděné přelévající se plochy silný rámec: připomínají, že „rovné tóny“ jsou jen zvláštním případem estetizovaného zvuku.

BJ Nilsen použil pro The Short Night nahrávky z chladných severských zón (Island, Švédsko, anglický kraj Berkshire), jedinou výjimkou je tu italský Terst. Zvuk změkl a prohřál se, když procházel starými analogovými přístroji (padesát let starý magnetofon, dávné skandinávské generátory, syntezátor Pro-One používaný Vincem Clarkem pro debut Depeche Mode…). V Black Light hraje na morin chuur (mongolský dvoustrunný nástroj podobný cellu) islandská Hildur Gudnadóttir – o této spolupracovnici Pan Sonic, Múm či Throbbing Gristle se mluví čím dál víc, Touch s ní nedávno uzavřel i smlouvu. Kladu si otázku, zda se takováhle hudba může dostat časem do vážnohudebního mainstreamu, řekněme na úrovni festivalu Struny podzimu. Je v ní něco velmi srozumitelného, a  jak už jsme řekli, také zvukově efektního. Vtip je v tom, že onen efekt nevytvořili producenti, ale má ho na svědomí dunění skály v příboji někde u polárního kruhu.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.