Nizozemská basklarinetistka vydala loni dvě alba, na nichž zní stěžejní soudobý repertoár pro tento nástroj. A došlo i na kontrabasklarinet…
Amsterodamská rodačka Fie Schouten se věnuje výhradně soudobé hudbě, a to nejen sólově, ale též v souborech, jako třeba Ensemble musicFabrik, ASKO-Schönberg či Le Balcon. Její instrumentální mistrovství je bez hranic. Ostatně to dokázala i na albu Ladder Of Escape 11 z roku 2014, které jsem tu recenzoval.
V březnu roku 2020, kdy zuřil první covidový lockdown, probírala basklarinetistka svoje šuplíky s partiturami a objevila celou řadu sólových kompozic, jež dosud nenahrála. Vzniklo tak album s výmluvným titulem Monologues. Mezi pěticí skladeb najdeme také Monolog, který napsal jihokorejský skladatel Isang Yun (1917-1995). Jde o jedno z nejdůležitějších a nejnáročnějších děl pro sólový basklarinet. Premiéroval jej v roce 1983 věhlasný Harry Sparnaay, u něhož Schouten tehdy studovala. Yun byl skladatel, který celý život hledal harmonii. Doufal, že prostřednictvím své hudby spojí obě Koreje. Jeho Monolog na ploše více než 11 minut sytí minimalismus meditativního účinku na straně jedné, na té druhé pak je posluchač atakován emotivními zvoláními odkudsi z Vesmíru. Další kompozicí, po které Schouten sáhla, je Limn finské skladatelky Lotty Wennäkoski (nar. 1970), mimochodem žákyně Louise Andriessena. Byla napsána v roce 2002 a jde o její premiérovou nahrávku vůbec. Postexpresionistická kresba čerpá ze všech výrazových možností nástroje, což Schouten zvládá s bravurou a uměleckou přesvědčivostí. Na albu nechybí německý autor Enno Poppe (nar. 1969), jehož skladba Holz je vskutku jako dřevo; nechybí pnutí, nerovnoměrnosti, oblení, mezery, prýštění, výrony, růst i vadnutí živé hmoty. Schouten hraje pružně, někde jakoby neukázněně, neboť skáče z extrémně vysokých tónů do těch nejnižších, pracuje až chirurgicky s mikrointervaly. Autor ostatně na tomto díle pracoval průběžně od roku 1999 a zdokonaloval ho. V roce 2005 napsal dokonce verzi pro fagot, o deset let později pak finální pro basklarinet, již věnoval právě Schouten. A pak na albu najdeme dvě skladby nizozemské provenience. Guus Janssen (1951), jinak cembalista a pianista, improvizátor spolupracující třeba s Johnem Zornem, Georgem Lewisem či Hanem Benninkem, také zkomponoval úvodní …van horen zingen (Slyšet zpěv) pro Schouten na jaře 2020. Je tu patrná lehkost a šarm, a to i navzdory občasné útržkovitosti. Jenže ani ticho nepostrádá napětí; čeká se na zpěv? A ten nakonec přichází. Album vrcholí více než osmnáctiminutovou kompozicí Mountains pro basklarinet & tape, již napsal Ton de Leeuw (1926-1996) v roce 1977. Pro Schouten se stala jednou z jejích nejoblíbenějších. Ambientní nálada prostupuje celou stopáží, slyšíme tu cosi jako lament duchů hor, také cirkulaci svěžího vzduchu, drsnění, ozvěny lidové hudby rozpuštěné v soudobých a elektronických výrazových prostředcích. Tady se dá hovořit o skutečné kráse.
Druhým počinem je pak Nut (Live), obsahující komorní hudbu pro (kontra)basklarinet. Tři kompozice z celkových šesti vznikly na objednávku 4.ročníku festivalu Basklarinet Festijn. Úvodní Connect 4 amerického postminimalisty Evana Ziporyna interpretují vedle Schouten další výtečný basklarinetista Jelte Althuis, původem bulharská vibrafonistka Tatiana Koleva a violoncellistka Eva van de Poll. Je to chvílemi brunátná, energická hudba s dynamickými proměnami, minimalisticky vystavěná. Ve stejné sestavě pak úžasným způsobem hrají bezmála dvanáctiminutový majstrštyk Top-Blow-Dance 4, jenž album uzavírá. Taneční repetitivní rej zkomponovala polská skladatelka Hanna Kulenty (1961). Otiskla zde také svůj zájem o jazz a expresionismus, nechybí silné perkusivní prvky, nervní violoncello,celková zvuková naléhavost, ale také silná, jímavá melodie. Nejrozměrnějším dílem je tu On intimacy IV. Mazaiek (12:16), které napsal v roce 2020 Ruud Roelofsen (1985), Nizozemec žijící nyní v Chicagu. V notně rozvolněné, místy až mysteriózní a posléze brunátné skladbě účinkují vedle basklarinetistky Eva van de Poll a perkusista Bart de Vrees. V devítiminutové kompozici Decade (1983) dalšího nizozemského, původem ovšem katalánského autora Enrica Raxacha (jenž mimochodem letošního 15.ledna oslavil devadesátiny!), exceluje kromě Schouten rakouský akordeonista Marko Kassl (ten od roku 2015 vede akordeonovou třídu na Amsterodamské konzervatoři). Meditativní ponor i emoce, lyrika a zvukomalba i dialog plný vypjaté intenzity, to vše posluchače zcela pohltí. Srdcem CD je dvojice skladeb pro sólový kontrabasový klarinet nazvaných podle egyptského boha smrti Anubise a bohyně nebes Nout (čili titulní Nut), které v roce 1983 zkomponoval francouzský průkopník spektrální hudby Gérard Grisey (1946-1998). Anubis vyvěrá z nejhlubšího zvukového dna a s intenzitou rozbíjí jakoukoli melodičnost, Nout je hluboce ztišená, témbrově lahodná a jakoby vzlíná…
Fie Schouten: Monologues
Orlando Records (https://www.orlando-records.com)
Fie Schouten: Nut (Live)
Trytone Records (https://www.trytone.org)