Dosavadní hudební dráha skladatele a multiinstrumentalisty, především saxofonisty a klarinetisty Borise Kovače (1955), je od počátku poznamenána prolínáním folklórních ozvuků rodné domoviny (Vojvodiny) a moderní komorní hudby s jemnými příměsky jazzu, jímž se původně etabloval (vliv estetiky ECM), nicméně od počátečního pojetí hudby jako „poslední útěchy mezi zemí a nebesy“, vyjadřující „fenomenologii duše“, se vzdálil až k humorné tanečnosti (viz jeho vystoupení na Alternativě Praha 2001 se zřetelem na Last Balkan Tango).
Jeho Times of Day, koncertní suita, znázorňující ve čtyřech větách průběh dne od jitra po půlnoc, je i není návratem k prvopočátkům. Původní Kovačova pozice byla více hledačská, prodchnutá střetáváním ortodoxního pravoslaví, katolicismu a islámu, druhá rozverná i různorodá od katalogu vzpomínek po apokalypsu, současnost je charakterizována spíše zklidňující vážností, očistností, využíváním různorodých prvků, které mu dala jak tradice, tak životní prožitky, ale i proměněná prostředí a jejich vliv. Odtud pramení postihování různorodých chvil dne, což můžeme promítnout až do postihování různorodých chvil života, sepětí s přírodou, „Matkou všeho“, vyjádření atmosféry, která nás obklopuje, prostřídává proměnlivost naší náladotvornosti, našeho nitra, mentálního i emocionálního stavu.
Tentokráte má opět po boku svůj New Ritual Ensemble, ve kterém vede hlavní slovo na sopránce, altce nebo basklarinetu a kde ho při neustálém prozírání dopují z různých stran klavíristka Slobodanka Stević, houslisté Vladimir Ćuković a Marta Kojadinović, violista Aleksandar Stankov, violoncellistka Milica Svirac, kontrabasista Siniša Mazalica a perkusista/bubeník Lav Kovač. Hned po meditativní výluznosti ranní nálady se tito hudebníci různě vynořují, Kovač udržuje vedoucí melodickou linku spolu se smyčci, vstup do nového dne je protajemňován proklučovaným pozadím, do objetí smyčců po saxu naskočí basklarinet a nálada sklouzne do poskočnosti, až veleskočnosti, odhodlávání a naplňování se prostřídává nakonec do potichlosti, ale už tady vnímáme balkánské elementy, které komorní pojetí nenarušivě doplňují. A New Ritual Ensemble přitom funguje jako dobře seřízené hodinky.
Když se jemně, něhyplně rozprostře poledne, tato zenitující denní/životní část, vše se zniterní, zmoudří, klavír se působivě zapojuje do siestování, ale to už se všichni ocitnou zcela sběrně v ústřední melodii, líčivě vábící, bohulibě vroucné. Uhlazenou svižnou souhru zbalkanizuje basklarinet, povlovné bytování se přes hbité rozehrávání velne do kolově provokující tanečnosti, exhibice se nicméně vždy znovu navrací ke komornosti, Kovač zdůrazňuje prožívání této části dne/života tady a teď, bez nadbytečného váhání.
Rozdílnou hloubku večerní potichlosti sice vyvolávají violoncello, viola a basa, ale po houslích se ke slovu dostávají hybně nabádavé perkuse, basklarinet v oponentuře ke smyčcům opět vytěží vůdčí vypravěčskou roli a osobitost komornosti dodává znovu Balkán, který se do děje vloudí při každé možné příležitosti. A jak večer/podzim života znostalgizují přítulné smyčce, repetitivní hebkost přechází ve vyvolavačské rekapitulování (obhlížení prožitého), jenomže děj je neustále oživován a vyhecováván až do tangovosti. Vzepětí vzápětí koriguje opětovné vhloubení a toto oscilování mezi oběma přístupy se stává důležitým stavebním prvkem.
Půlnoční obhlédání je vykreslováno s určitou závratností, je však zároveň pokojně smírné, takřka smířlivé, zahlíživě rozvolněné s pizzicatovým protěkáváním. Znovu jsme svědky nádherné souhry Kovače se smyčci, zintimňovaně prosouvavé, znovu a znovu vzdešně prosycované, nabízivé, leč nepodbízivé, zaokrouhlované i se zlomky vybuzující výblesknosti, buntující téměř do klezmernosti (ale styčnost klezmeru s Balkánem je nabíledni). Tak průběh dne/života graduje v očistném smyslu slova s postludováním a novými vzmachy do dokolování a dokonání.
Všechny části jsou souměrné, vygradované, kompozičně vyladěné. Namísto objevování v nich vítězí harmonizování, využívání už dosažených prostředků v nových souvislostech, zralost, rozhled. A tak na nás také celek působí. Můžeme s ním konfrontovat svůj den/životaběh, rešeršovat si jeho záhyby. Ano, to je to pravé: Kovač tu před nás předstoupil jako vyzrálý umělec.
Boris Kovač: Times of Day
RéR Megacorp (www.rermegacorp.com)