- Inzerce -

Borisov-Glazova-Markvart: At Chomsky 2014

Borisov-Glazova-Markvart: At Chomsky 2014
top-40.org (https://top-forty.tumblr.com/)

Položka labelu top-40.org s číslem 96 tvoří záznam improvizace tria v baru Chomsky (Riga), pojmenovaném po známém lingvistovi. Alexej Borisov je matador moskevské experimentální scény, na nahrávce používá radiový přijmač, pásky, automatického bubeníka a hlas. Jelena Glazova je lotyšská interdisciplinární umělkyně a jednou z oblastí její činnosti tvoří hudební
produkce na pomezí noise a drone music, kterou sochá pomocí softwarových manipulací vlastního hlasu. Posledním členem tria je Alexandr Markvart, který ovládá kytaru, kontaktní mikrofony a ozvučené předměty.

Sedmnáctiminutovou koncertní nahrávku tvoří temná a kolážovitá směs rozhlasových samplů, ostrých šumů a jiných forem zvukového extremismu. Nahrávka začíná v industriální atmosféře zastřeného hlasu, vrzání a táhlých drones doprovázených občasnými zvonečky.  Nouze není ani o vysokofrekvenční vazby a ostatní neidentifikovatelné ruchy. Později zaútočí zachrchlaný bicí automat, který zřejmě podstoupil dosti radikální circuit bending.

Přerušovaný vpád poprockové skupiny zhruba v polovině nahrávky působí v kontextu prapodivných elektronických šumů značně nepatřičně a rušivě. Asi takovým způsobem, jak by působil noise pro posluchače středoproudých rádií. Se zpěvákovým „ajajajaj“ se skupina naštěstí nadobro odmlčí a na scénu se znovu vrací prazvláštní drones a pošumování, které je doprovázené splašeným kazeťákem. Za kvalitní  nízkofrekvenční troubení zhruba ve čtrnácté minutě by se nemuseli stydět ani mamuti. Záznam koncertu je ledově chladný a odosobněný, a podobně se lze vyjádřit o výkonech muzikantů, kteří se nesnaží sólovat a přes všechny vzájemné odlišnosti znějí „jako jeden muž“ či „jako jedna žena“. Zdá se, že největší síla tria spočívá v tišších okamžicích nahrávky, které tvoří podstatně menší část, a možná proto také více vyniknou.
Nahrávku doplňuje složka fotografií zachycujících atmosféru ulic hlavního města Lotyšska, ošuměle domácí atmosféru baru Chomsky a v neposlední řadě samotný koncert. Album je k poslechu či ke stažení na archive.org.


laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí