Born Of Six: Svapiti
Important Records (https://www.importantrecords.com)
Při pátrání po významu názvu Born Of Six můžeme sáhnout k vysvětlení, které nám dává sanskrtský pěvec, básník a mudrc Nárada, v němž vychází z původu základního tónu, pocházejícího z kombinace šesti lidských částí těla: nosu, hrdla, hrudi, patra, jazyku a zubů. Právě tento nevšední název si vybralo trio, které tvoří švédská skladatelka Catherine Christer Hennix, italská vokalistka Amelia Cuni, a německý experimentátor Werner Durand. Všichni tři protagonisté za sebou mají velice bohatou hudební historii. C. C. Hennix studovala na počátku 60. let u Iannise Xenakise a Karlheinze Stockhausena. Její hudební kariéru však nejvíce ovlivnilo setkání s americkým avantgardistou LaMontem Youngem a indickým mistrem zpěvu Panditem Pranem Nathem na festivalu Nuits du Fondation Maeght. Inspiraci pro svoji tvorbu čerpala z japonské obřadní hudby gagaku a ze středověké vokální hudby. Často spolupracovala s americkým skladatelem, houslistou a filozofem Henrym Flyntem. Základem tvorby Amelie Cuni je dlouholeté vzdělání v severoindické tradici zpěvu dhrupad. Pro její speciálně školený hlas napsali skladby Terry Riley, Maria de Alvear, Roland Pfrengle, Chico Mello, Francis Silkstone a řada dalších. Pestrá hudební kariéra Wernera Duranda začala studiem hry na saxofon, indické hudby a íránské flétny. V raných osmdesátých letech se Durand zabýval vývojem speciálních dechových nástrojů z plexiskla a PVC, na které hraje minimalistickým způsobem inspirován různými etnickými tradicemi. Charakteristickým rysem jeho hudebních aktivit je velmi rozmanitá spolupráce s mnoha skladateli i interprety napříč různými styly a žánry – Arnold Dreyblatt, Samm Bennett, David Behrman, John Driscoll, Fatima Miranda, David Moss, Bob Rutman, Muslimgauze, Urban Sax a David Toop mnoho dalších. Od počátku 90. let trvá hudební i lidské partnerství Wernera Duranda s Amelií Cuni.
Rozsáhlá pětapadesátiminutová kompozice Svapiti vyšla u amerického labelu Important Records, u něhož pravidelně vychází soudobá experimentální hudba. Skladba je rozdělena na šest částí, které plynule přecházejí jedna do druhé a tvoří jednolitý celek. Proměňuje se pouze vokální a instrumentální obsazení. Zvuk nástrojů se téměř nepostřehnutelně mění v jemné vokály, které postupně nabývají na čitelnosti. Klasické nástroje se dovedně proplétají s tradičními nástroji, které docilují lahodného a nečekaného zvuku konstruktérskou dovedností Duranda, autora originálních dechových nástrojů. Bambusový rezonátor, pvc klarinet nebo modifikované tradiční nástroje, např. šakulimba, která je sestavena z japonské flétny šakuhači nalepené uvnitř afrického palcového piana zvaného kalimba. Werner Durand je rovněž autorem všech dronů pocházejících ze sinusových vln a zvuků tanpury, laděných do sedmi intonačních výšek podle předem stanovených poměrů. Christer Hennix zpívá rozličné drony vycházející z charakteru sinusových vln příslušné probíhající sekce. Amelie Cuni a její sólový hlas dominuje v druhé sekci. Zvuk nástrojů se zde projasňuje a delaye sinusových vln umlkají. Atmosféra se proměňuje a posluchač vstupuje do nové dimenze. Změna je výrazná, a přesto je zvukový přechod naprosto plynulý a samozřejmý. Pěvecké sólo znenadání končí a objevují se opět elektronicky generované drony a Durandovy nástroje nabírají na intenzitě. Zhruba v polovině skladby mnohočetné zvukové zdroje gradují – objevují se, dosahují krátkého vrcholu a posléze mizí v nenávratnu. Objevují se opět delayované drony Christer Hennix a zpěv Amelie Cuni, tentokrát v přerývavě vrstevnaté a zmnožené podobě. Hlasy zní tentokrát cize a technicky. V poslední třetině skladby hlasy postupně utichají a dominanci přebírají Durandovy originální dechové nástroje. Skladba se velmi pomalu ztišuje, po předchozí bouři zbývá čas k vydechnutí. Jen občasná zvuková erupce, citlivě začleněná do splývavého zvuku nástrojů a vzdalujících se hlasů, nás vytrhne ze stavu mezi bděním a snem.
Ukázka z alba: https://www.dustedmagazine.com/reviews/7760
