- Inzerce -

Bruise with Derek Bailey

Na záznamu posledního britského koncertu, který dal rok před smrtí na své domácí půdě kytarový novátor Derek Bailey spolu s londýnským improvizačním kvintetem Bruise, je ve skupinové formě koncentrováno vše podstatné, co Baileyho výjimečnou tvorbu charakterizuje již od konce šedesátých let. 

V době vystoupení byl již tento hudebník stižený zdravotními komplikacemi omezujícími jeho herní možnosti (nemohl například uchopit trsátko), což však kupodivu na jeho hráčské schopnosti nemá žádný vliv. O generaci mladší muzikanti z tělesa Bruise jsou představitelé tvrdší větve volně improvizované hudby vzešlé z jazzu, na jejímž vzniku se Bailey spolupodílel a touto spoluprací se vracejí přímo ke svým hudebním východiskům. Kapelníkem Bruise, hrajících ve složení kontrabas, saxofony, perkuse, elektronika a bicí, je bassaxofonista Tony Bevan, jehož dominantní úloha ve zvuku skupiny vhodně doplňuje Baileyho přerývavý styl hry plný odmlk, aleatorických stupnic a náhlých sólových vznětů.

Album tvoří tři skladby, které svými názvy naplňují Baileyho životní a tvůrčí krédo: Search, Locate, Destroy. Jejich přímý vztah ke zvukovému vývoji alba je poněkud volnější, avšak zcela evidentně souvisejí s postupným zkoumáním možností jednotlivých hudebníků v průběhu koncertu a s hledáním řeči jejich společné improvizace. A dá se říci, že bylo toto hledání úspěšné plodný dialog se zpočátku nese spíše v duchu tišších intuitivních ploch s výraznou převahou kytary, jejíž hru narušují nápadité erupce bassaxofonu. Role elektroniky je sporadická, slouží spíše k decentnímu přibarvení souhry akustických nástrojů a k vytváření upozaděných šumů. Její roli ale zastupují kovové perkuse Orphy Robinsona, které často rezonují vibrujícími drony či ostřejšími skřípavými výpady. Vnitřní dynamika alba vrcholí zhruba ve dvacáté minutě poslední skladby Destroy, kdy se všechny nástroje potkají v dramaticky vznětlivé a rytmicky explicitnější souhře, která s minimálními pauzami trvá až do konce skladby.

Hudebníci z Bruise si se svým hudebním vzorem porozuměli dobře. Nahrávka je chytře strukturována a rafinovaně vypointována a její přitažlivě komplikovaná nahodilost rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Bailey v posledních letech svého života nahrál. Po letošním vydání Joseph Holbrooke Tria je tak album Bruise with Derek Bailey dalším z přínosných archivních překvapení.

Bruise with Derek Bailey
Foghorn Records
(https://tonybevan.bandcamp.com/)


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.