Francouzský elektroakustický hudebník, skladatel, performer a scénograf Bruno Billaudeau se narodil v roce 1954 v Nantes. Píše a produkuje hudbu k současnému progresivnímu tanci a baletu, experimentuje se zvukovými objekty a zdroji, sestavuje nové, netradiční hudební nástroje.
Mezi lety 1993 a 2000 úzce spolupracoval s National Choreographic Centre Of Nantes, pro něž napsal a scénicky připravil dvě desítky baletů, většinou s choreografem Claudem Brumachonem. Poté až do roku 2010 stvořil dalších deset děl pro Centre National Choreographic Ballet de Lorraine. Z těchto dvou baletních období pocházejí také všechna dosavadní alba Billaudeaua.
2CD Una Vita vyšlo v roce 1996 a obsahuje sto deset minut scénické hudby ke stejnojmennému baletnímu představení s dvanácti tanečníky. Taneční kreace evokují pohádky a magické příběhy z dětství, jež v dospělosti zcela zmizí pod nánosem všední každodennosti. Hudba obsahuje děsivě živočišné i lidské zvuky, místy tíhne k minimalismu, tu k progresivnímu rocku ve stylu Art Zoyd či Universe Zero, nechybí prvky noise a ambientu, ozve se jazzový saxofon, alternativní erupce akordeonu, dokonce sólová kalimba.
Tyto všechny atributy se pak naplno projevují v následujícím 2CD Bohemes – Femmes – Hommes (1997), které obsahuje kompletní hudbu pro jinak hodinové představení pro čtyři tanečníky. Ti vytvářejí dva smíšené páry, tančící s intimními gesty, vyjadřující vnitřní pohnutí, sexualitu, osamělost, sny – dvojí vnímání tance, dvojí vnímání partnerského života. V tom samém roce vychází pětačtyřicetiminutové album Icare, s hudbou pocházející z pohybové performance jediného tanečníka (Benjamin Lamarche). Nezávislý, protože sám? Muž – živočich. Člověk – pták, muž – dravý pták. Muž – klaun. Muž – akrobat. Tanečník jako spojnice mezi nebem a zemí. 2CD Humains – dites vous z roku 1998 přináší konfrontaci dnešního chápání historie s realitou 16. století, kde je na každém kroku cítit krev a masakr. třináct tanečníků na ploše sedmdesáti minut pojímá lidské tělo jako historii, jako labyrint kódů a kořenů. Tělo, které se brání upjatosti a věznění v korzetech, tunikách, těžkých rukávech a škrtících límečcích. Tělo jako objekt spiknutí. Toto hudební období Billaudeaua vyvrcholí pak v roce 2000 též dvojdiskovým albem Bagages Interieurs (Hotel Central) se strhující scénickou hudbou, jež více než kdykoli předtím do sebe nasála elektronický sound, a to v rozpětí od ambientu, lo-fi a elektroakustické hudby, až po techno a noise. Toto hudebně-taneční dílo zkoumá skrz kreace šestnácti protagonistů život v hotelových barech – bar jako místo letmých setkání, pomíjivosti, snění, erotického napětí. Ozvláštněním v jinak elektronicky vypjaté hudbě jsou ostře kontrastní plochy barových tónů, bluesové nálady, odlehčeného jazzu, folkové kytary a výrazně arabského (potažmo alžírského) koloritu.
V roce 2002 začal Billaudeau zkoumat zvukové možnosti nejrůznějších strojů, přístrojů, jejich částí v souvislosti s následným zpracováním pomocí hardwaru a na sebe navazujících programových změn. Vlastnoručně sestavuje hudební nástroje, a to zásadně z netradičních zdrojů – poslouží mu cokoli: dřevěný nábytek, kolo šicího stroje, kotouč pily, pružiny, elektrické motory. Změnou své původní funkce se tak stávají nositeli hudby. A sama hudba tak dostává podobu metahudby. Mezi lety 2010 – 2012 zkomponoval pomocí svých jedinečných nástrojů dvě tzv. zvukové básně (No.1, 2) a jeho posledními rozsáhlými kompozicemi jsou Metal-Beats No.1 (25 minut) – pracující s elektronicky modulovanými kovovými zvuky a Phenomene Vibratoire No.4 (33 min.) – kvartet, sestavený z jeho smyčcových nástrojů, pojmenovaných spirale, harpependulair, guitaressort a celloharpa. Na tyto nástroje si koneckonců můžete na webu alespoň virtuálně zahrát i vy a sestavit z jejich specifických zvuků vlastní kompozici.
Jak s těmito nástroji tvoří Bruno Billaudeau se můžete podívat zde:
A další videa jsou k vidění zde.