- Inzerce -

Buddha ve vejci

Julius Eastman v nové kolekci souboru Wild Up.

Pokud lze o někom z vážné hudby 20. století říci, že byl rebel, je to Julius Eastman. Afroameričan otevřeně se hlásící k homosexualitě, který do svých skladeb i jejich názvů neváhal vplétat jak témata duchovní, tak eroticky či politicky provokativní. Interpret děl Johna Cage i Pierra Bouleze, pro nějž ovšem byla stejně důležitá energie jazzu. Když roku 1990 ve svých devětačtyřiceti letech zemřel, byla většina jeho skladeb ztracena neznámo kde a on sám se odstřihl od většiny lidí, kteří ho znali. Teprve v posledních letech se díky aktivitě několika osobností a ansámblů začíná jeho hudba dostávat znovu k publiku a ukazuje se, o jak výjimečně kreativní osobnost se jednalo. Losangeleský soubor Wild Up přišel v minulém roce již s druhou nahrávkou Eastmanovy hudby. Po předloňském titulu Femenine to je kolekce Joy Boy složená ze čtyř skladeb, z nichž dvě jsou provedeny hned ve dvou výrazně odlišných verzích.

Titulní Joy Boy z roku 1971 hned na úvod připomene, že zkratkovitě bývá Eastman spojován s minimalismem. A hned si také uvědomíme, proč to nesedí. Skladba stojí na intenzivně rytmicky pulsujících modelech, v nichž se prolínají vokální i instrumentální party. Tkanina, která z nich vzniká, je ale disonantní, divoká a nepravidelně se proměňující, takže výsledek je na hony vzdálen uhlazenosti takového Steva Reicha.

Skladba Buddha z roku 1984 je zapsána ve formě několika řádků notace uzavřené liniemi do vejčitého tvaru a otevřené různým způsobům interpretace. Obě verze souboru Wild Up jsou „buddhisticky“ meditativní, byť nejde o žádný new age. První, označená jako Field, natahuje tóny do dlouhých přelévajících se ploch, jejichž zabarvení se mění od libých akordů po tísnivé kosmické klastry. Verze s podtitulem Path je strukturovanější, zdůrazňuje melodické linky jednotlivých nástrojů, náladou se občas dostane téměř k jazzové baladě či romantickému pastorále. Dvě verze má i Touch Him When vzniklá roku 1970 a upravená pro sólovou elektrickou kytaru, již podle skladatelovy klavírní nahrávky zrekonstruoval a hraje šéf ansámblu Wild Up zvaný Jiji. Varianta Light pracuje s dlouhým dozvukem a ambientně rozvolněním plynutím, jen na okamžik narušeným hlasitějším zabráním do strun. Druhé provedení, výstižně označené Heavy, tutéž hudbu posouvá kamsi ke drone metalu s masitě zkresleným zvukem.

Závěr nahrávky patří skladbě Stay On It z roku 1974. Ta se nedochovala v partituře, jen ve fragmentech hlasů, které bylo třeba najít u původních interpretů a pak jako mozaiku poskládat. První minuty se do uší opřou přímočarou extatičností jednoduché, skoro „funky“ znějící instrumentální fráze a hlasů rozjařeně zpívajících titulní frázi. Do této materie se postupně vlamují kontrastní hudební vlny – freejazzové sólo saxofonu, apokalyptické disonance s ječením vokalistů, polyrytmický chaos. Optimistická úvodní fráze ale pokaždé znovu vyplave na povrch, snad jako optimistické ujištění, že ze všech vln, jimiž nás osud může zaplavit, se nakonec můžeme vynořit.

Způsob práce, který Julius Eastman vyznával, se vzpíral klasické západní představě díla, nad nímž má autor díky preciznímu zápisu téměř absolutní kontrolu. Podoba, v níž jeho hudbu nyní poznáváme, je možná odlišná od toho, co si sám představoval. Jistě je ovlivněna i jeho osobností a legendou, jež se kolem něj vytvořila. Hudebníci z ansámblu Wild Up každopádně dokázali z fragmentů hudby a osobnosti vytěžit divokou a mesmerizující hudbu. Jejich plán slibuje ještě pět dalších eastmanovských nahrávek, takže je nač se těšit.

Wild Up: Julius Eastman, Vol. 2 Joy Boy
New Amsterdam Records (https://www.newamrecords.com/albums/joy-boy-wild-up)


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.