Frances-Marie Uitti a Gareth Davis na Stimul Nights
Festival Stimul přiváží do divadla Alfred ve dvoře duo mimořádných hudebníků posouvajících akustické nástroje do nových zvukových světů.
Festival Stimul přiváží do divadla Alfred ve dvoře duo mimořádných hudebníků posouvajících akustické nástroje do nových zvukových světů.
Britská experimentální hudba zažívá v poslední dekádě nebývalý rozpuk. To dokumentuje hlavně zástup nezávislých labelů, které se okrajovým žánrům věnují. Jedním z nejvýraznějších je O Genesis, který vede frontman kapely Charlatans Tim Burgess.
Big band, ruchařinky, zahraniční hosté i snaživý přednes. Pražský improvizační orchestr se za sedm let existence stal konstantou české improvizační scény a spolupráce se zahraničními umělci je mu samozřejmostí.
Co zbyde, když se poslední vzpomínka rozplyne v mlze postupné degenerace paměti? I na to se ptá James Leyland Kirby, který poslední částí projektu Everywhere at the end of time uzavírá dvacetileté zkoumání paměti pod hlavičkou The Caretaker.
Hip hop, stejně jako komiks, je výsostně městská kultura, jazyk podložený betonem a ohraničený vrcholky mrakodrapů, nad kterými se vznáší superhrdinové. Hned v prvním úspěšném hip hopovém singlu se rapuje o Supermanovi – a je to jenom začátek neustálého prorůstání těchto dvou forem. Komiksoví kreslíři i rappeři tvoří lepší světy, do kterých je možné utéct, když je realita příliš šedivá.
Alvin Lucier v mýtu o zklamané ženě, v Curychu, v obsáhlém boxu i na opuštěném trůnu dosluhující hudební avantgardy (přestože vždy toužil být součástí mainstreamu, jak se kdysi sám vyjádřil). Ani s blížící se devadesátkou jej neopouští inspirace.
„Zrození je inspirované vznikem čehokoliv kolem nás a jeho následným zánikem, odchodem – především zrozením člověka jako obrazu Božího.“ Metaforicky je možné se na skladbu dívat i jako na hudební obraz „zrození vystudované skladatelky“.
Sborník s podtitulem Politika a hudební subkultury mládeže není nic pro milovníky radostného retra Kmenů. Jsme svědky „vyhasínání významu hudebních subkultur mládeže v souvislosti s politikou končícího postsocialismu?“
Už to není, co bývávalo, naříkají někteří nad úpadkem hudební profesionality. Ale nepřinášejí amatéři lepší budoucnost?
Nenápadně radikální Jonathan Hering a jeho dekonstrukce dějin hudby. Je „historicky poučená interpretace“ vůbec možná? „A já mám snad poprvé v životě pocit, že ke mně vokální polyfonie mluví jazykem, kterému plně a definitivně rozumím,“ jásá autor.