Celer & Machinefabriek: Maastunnel/Mt. Mitake
Celer & Machinefabriek: Numa/Penarie
Celer & Machinefabriek: Hei/Sou
Machinefabriek (www.machinefabriek.nu)
Poprvé se Will Long a Rutger Zuydervelt potkali v Tokiu v listopadu 2010. Od té doby jsou stále v kontaktu a už od začátku plánovali, že jejich přátelství by mohlo zplodit nějakou společnou muziku. Spolupráce započala v říjnu minulého roku a hned měsíc nato byly na světě první dvě nahrávky. Virtuální spojení Tokio-Rotterdam začalo pracovat na plné obrátky. Významným vodítkem k pochopení pozadí společných nahrávek jsou obaly všech tří limitovaných sedmipalcových vinylů. Na nich jsou přetištěné staré pohlednice z japonských antikvariátů. A právě atmosféra starých „kolorovaných“ časů je možná podvědomě spojnicí všech, náladou poměrně různorodých tracků.
Začneme u prvního koláče Maastunnel/Mt. Mitake, kdy straně A věnoval svůj název tunel, který v Rotterdamu spojuje dva břehy Nové Mázy, zatímco opačná strana vinylu byla pojmenována po hoře nedaleko Tokia. Zatímco tedy první polovina desky atmosféricky klape v režii různě procesovaných nahrávek starého dřevěného eskalátoru (který je umístěn právě v inkriminovaném tunelu), tokijská zastávka má mnohem snivější charakter se zacyklenou nebesky cinkavou linkou. Prostřední nahrávka Numa/Penarie je „oblepená“ fotografiemi Jimbocho, universitní Tokijské čtvrti. Více umírněná dvojice pětiminutovek má atmosféričtější vyznění. Znovu postavená na field recordings z obou sídelních měst protagonistů jasně dokumentuje, že máme co dočinění s umělci, kteří pokaždé vedle experimentu nezapomínají ve svých ambientních nahrávkách na jemné, decentní vyznění. Poslední díl asfaltové trilogie Hei/Sou oba pánové považují za nejdotaženější. A mají pravdu. Obě skladby totiž nejsou postavené pouze na ambientních kolážích z nalapaných zvuků, ale pohání je jemnými lupanci spředený rytmus, který skladby ihned posunuje do nové roviny.
Navíc, a to je potřeba u této trilogie doplnit, kupující dostane mimo sedmipalcové vinyly i možnost ke stažení šesti videí z dílny Marca Doumy. Ke každé skladbě jedno.