- Inzerce -

Černý tesák a ne zas tak špinavé kytary

Kytarista Miloš Dolinský, známý třeba z kapely Zapomělsem, vydal v září 2023 první dlouhohrající album svého sólového projektu Černý tesák.

Instrumentální kytarová deska byla dle autorových slov „inspirována postupy elektronických interpretů, jako jsou Burial nebo Boards of Canada”. Inspirace se projevuje mimo jiné absencí různých feelingových klišé, o která jinak většinou nebývá u kytarových nahrávek nouze. V něčem Zůstaň připomene tvorbu loni zesnulého majstra Manuela Göttschinga, jeho nálada je však celkově mnohem uměřenější a například skladba Srdce může svou atmosférou připomenout dokonce i sólové desky Oty Petřiny z 80. let. Miloš Dolinský servíruje posluchači přesnou hru s decentním ruchovým kořením v podobě různých drobných kytarových pazvuků, často se zde ozývají flažolety a občas se zvuk rozpouští v efektových procesorech, ale nikdy až do totálního vymazání zdroje nebo do hlukových erupcí. Přestože je album Zůstaň poklidné, s dynamikou se na něm bohatě pracuje.

Velmi cenným příspěvkem právě k dynamice, ale i celkovému zvuku jsou bicí Zdeňka Jurčíka (Kafka Band, Priessnitz). Občasné vstupy vtipných terénních nahrávek jsou osvěžující, je ale škoda, že tato poloha na desce nedostala trochu více prostoru a nestala se z drobného ozvláštnění samostatnou vrstvou. Kromě vtipně glosujícího bodrého muže ze skladby 332 se zde ještě ozývají zvuky rádia nebo šeptající hlas, to vše ale vždy způsobně udělá místo kytaře a včas vyklidí pole.

Anotace alba slibuje „špinavé kytary”, mám ale dojem, že jsou zašpiněné spíš jen velmi decentně. Špíny by celá deska unesla mnohem víc, nejen ve zvuku kytar, ale i v celkovém mixu. Nejšpinavější nebo snad nejstrašidelnější je skladba Stromy. Nakřáple domácí zvuk se asi nejvíc projeví v úvodu skladby Montana, kde je sice slyšet nějaký ten šum, ten ale dodá celku jen lehce pikantní příchuť a brzy se ztratí v elektronických zvucích.

Mixáž desky si Miloš Dolinský obstaral sám a údajně se jedná o jeho první mix; dával jej pří dohromady mezi studováním zvukařských tutoriálů. To je celkem obdivuhodný výkon, který nakonec ještě stvrdil jako vždy vynikající mastering Tomáše Karáska ze studia Gargle and Expel.

Výsledkem je výborná, sebevědomá a skvěle znějící deska, jakých na české scéně moc nemáme. K poslechu je coby digitální download na Bandcampu či Spotify.

Černý tesák: Zůstaň
vlastní náklad


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.