Francouzský trumpetista Philippe Champion si souhru v duu s bubeníkem vyzkoušel například pod markou Shampoing na albu Champetre. Tam mu byl parťákem Nicolas Pointard a společně vzývali své freejazzové vzory včetně Dona Cherryho. Ten je vedle Steva Lacyho uveden jako inspirační zdroj i u prvních dvou skladeb na CD Le chant des pierres, kde se bubenických partů ujal americký hráč Hamid Drake. Najdeme tam také kompozici Chairman Mao z pera Charlieho Hadena, s nímž ostatně Cherry tuhle věc nahrál na albu Old And New Dreams v roce 1976. To ovšem neznamená, že by tahle nahrávka byla tak úplně postižena staromilstvím, i když do určité míry je do ní vryta jakási paměť věků už tím, že má převážně jakousi zádušní atmosféru. Otvíračka se signifikantním názvem Opening je do značné míry ouverturou k čemusi, co není následně zcela naplněno. Ústřední titulní Píseň kamenů je totiž spíše tryznoidním šamanským rituálem s rámovým bubnem, pohřebním zpěvem a vzdychající až lkající trubkou a závěrečná Lullaby for Clémence je skutečně ukolébavkou non plus ultra. Takže pokud čekáte freejazzový úlet, dočkáte se ho v subtilní podobě kromě úvodu ještě v Breathing s dýchavičným intrem a mistrným bubenickým sólem uprostřed. A zmiňovaný cover je též bezesporu zajímavou stylovou parafrází. Emotivní, ale poněkud makabrózní opus.
Album Deghe, nahrané v září roku 2013 na festivalu Isole che Parlano, kde se Drakeova citlivá hra kongeniálně snoubí s preparovanou sardinskou kytarou Paola Angeliho, není rozhodně žádným jucháním, ale má mnohem větší živočišnost a temperament. Je to celé o nesmírném dynamickém souznění, což je díky jejich jedenáctileté průběžné spolupráci logické. Lyričnost si zde podává ruku s dramatičností a rytmické i drnkací eskapády se nádherně prolínají. Kantilénová Scampoli di Corsica má silný folklórní ráz a skladba Raffia zase neuvěřitelný drive a tah na bránu. Nostalgickou ale přesto místy důraznou notu představuje oproti příliš pompéznímu originálu skladba Joga od Bjork. Jedním z nejsilnějších momentů je Hamidův vokální projev v opět svým způsobem šamanském vzývání The Many Faces of the Beloved, které se ve druhé půli rozvine v instrumentální rozjitřenou meditaci s pěkně rozostřenou kytarou. Paolo pak podobně umocní své orientální cítění ve své skladbě se signifikantním názvem Primavera Araba. Krásné setkání jemnosti a syrovosti jak v detailech tak v celkovém vyznění. Věc, z níž přes nesporné napětí ve finále vyzařuje uvolněnost a pohoda. Ne pohoda jazz, ale spontánně rafinovaný amalgam esenciálních elementů rocku (typu in opposition), world music (bez konkrétních hranic) a svobodné improvizace (s vnitřním přirozeně ukázněným řádem).
Ukázky z obou alb si můžete poslechnout 8. června od 22:30 na stanici Vltava v rámci pořadu Svět jiné hudby.
Champion / Drake: Le chant des pierres
Mz Records (mzrecords.bandcamp.com)
Angeli / Drake: Dëghe
RéR / ALU / ICPa (www.rermegacorp.com, isolecheparlano.it)