Christina Nemec alias Chra se věnuje hudbě vytrvale a zapáleně. Má za sebou mimo jiné minulost punkové baskytaristky (i dnes hraje na basu v noiseovém triu Shampoo Boy), debutové album s chytlavými popovými hity a vedle toho řadu nahrávek ambientní, dronové, noiseové elektroniky uveřejňovaných v pravidelných intervalech na internetu (viz https://weeklybeats.com/chra?s=&f=8&y=). Na svém druhém sólovém albu Empty Airports dospěla před třemi lety přibližně k podobě známé právě posluchačům jejích pravidelných internetových záznamů i vystoupení. Jen těžko si představit větší skok než ten, který učinila od quasihitparádové Von der Liebe z debutu k nekompromisním plochám dvojky. Na tento obrat navazuje na čerstvém albu On a Fateful Morning.
Obě poslední desky jsou si jak designově, tak zvukově velice blízké, téměř jako dvě odděleně vydané části jednoho dvojalba. Nepřekvapilo by tedy, kdyby posluchač při zběžném poslechu označil za novinku Empty Airports a naopak. Ovšem při poslechu pozorném a opakovaném je rozdíl opět značný. Zjištění je to překvapivé, ale z tehdejšího pohledu melodií i rytmů prostý, ryze noiseový předchůdce se oproti On a Fateful Morning jeví alespoň mně jako poměrně tradiční nahrávka s evidentně vyšším zastoupením běžného hudebního výraziva. Melodie tam byly sice řídce, útržkovité a nenápadné, ale byly, zrovna tak jako rytmické ataky. A struktura jednotlivých tracků vlastně nakonec byla celkem standardní. Z dnešní perspektivy je tou ambientní abstrakcí teprve novinka. Dokonce je teď daleko jasnější spřízněnost minulé desky s tanečním debutem, jejichž odlišnost tehdy mohla působit podobně šokujícím dojmem jako odlišnost Metal Machine Music Lou Reeda od jeho předcházejících písňových alb. Rozdíl v paralele přichází teď, protože Reed, jak známo, na další objevování zvukových možností na dlouhou dobu rezignoval, ne tak Chra. Význam jejího aktuálního počinu zdaleka nekončí tím, že činí jasnějším ledacos minulého.
Odměnou za otevřenost novému materiálu je objevení velké šíře výrazových prostředků, které jsou drženy a vedeny pevnou rukou komponistky. Pokud se i tady objeví rytmické ostinato, pak je to ve stopovém množství a spíše ve formě vibrace vyšších harmonických frekvencí. Pokud i tady hraje Chra na basu, nechává mezi jednotlivými údery do strun minutové pauzy, což zní perfektně promyšleně – opětovné zaznění tónu jste sice už očekávali desítky sekund, ale nakonec přišlo na tom ideálním místě po prostoru, který vytvořil dlouhý sustain toho předchozího. Na druhou stranu, jak množství zaznívajících frekvencí, tak vnitřní pohyb hudby v jednotlivých složkách spektra i v čase dodává hudbě přes veškerou zvukovou odlišnost symfonický rozměr.
Pokud chcete trávit čas s nahrávkou, která prokazuje velkou houževnatost vůči ztrátám způsobeným opakovaným poslechem, jistě nebudete litovat, že vám své poklady nepřináší na stříbrném podnose. On a Fateful Morning je bezpochyby ten případ.
Chra: on a fateful morning
Editions Mego (https://editionsmego.com)