- Inzerce -

Christoph Erb / Jim Baker / Frank Rosaly: Parrots Paradise

Patnácté CD řady Exchange na veto-records navazuje na předchozí záznamy spolupráce švýcarského tenorsaxofonisty a basklarinetisty Christopha Erba s americkými kolegy, jak je realizoval v chicagských Experimental Sound Studios v roce 2014. Tentokráte jsou jeho partnery (opětovně) hráč na analogový syntezátor Jim Baker a bubeník Frank Rosaly (který ovšem žije v Amsterodamu). Svoje (tentokrát více) experimentální (jak sděluje Erb) rozehrávky soustředili na desce Parrots Paradise do dvou větších celků, přičemž není zřejmě ve hře nějaký pomyslný ráj, nýbrž Bidýlko pro papouška (jak mi doporučil velký anglicko-český slovník). Což je sice značně irelevantní název, když však vezmeme v potaz, že improvizačním výtryskům, které se tu na nás hrnou, by odpovídalo spíše pojmenování Pekelné ďáblení, může být pro nás exotický pták přijatelný.

Hned od počátku Paradise one se trojice soudržných muzikantů vťukává či zatěkává a pak vervává s vřetenujícím rozskřípáváním a holedbavým rozvrzáváním i najíždějícím a zajíždějícím zaklapáváním do navršovaně vyčiňovaného očistce. Toto páté přes deváté, které tu bez obalu vytřeskuje, mi však nepřipadá přechaotizované, neboť má svůj vnitřní řád, pravda, téměř nepostřehnutelný, nicméně rázně vybalancovávaný, s hrčivou rasupytlovaností rozštěpovaný, rozvrásňovaný či rozkvašovaný až do rouhavé běsnivosti. Pomyslné bidýlko (z ráje neráje) je rozexcitováno a roztetelováno do vyřicovaného průsmyčnění, je neodbytně obluzující (k čemuž přispívají harampádivé bicí) a vyhledavačsky sondážní, stále znovu vyhecovávané. Hudebníci se briskně prostřídávají v prskoletních skrumážích, vevehiklovávají se do proorganizované rádobyzmatečnosti, krustlovaně nabourávané a rozhouževněně rozvlňované. Postupně se vždy vnoří do dalšího trojhrání, vydůrazňovaného tu do zalykavosti, tu do rozbědovanosti a tu do prachsakrování. Je to rozpitvávání na výdrž, rozpeřenění, vyhmoždířování a mrouskání až do záhubnění, popojíždění po zvukové škále s uminutňováním pazvuků, prozvuků a prazvuků. Toto (proorganizované?) živelnění osciluje, jak minuty narůstají, do rozkolísávaného ždíření, výbludně zachroumávaného a zakrucovaného rozkřísávání. Možná, že jsme tu svědky až zhůvěřilostního vypruzování, nicméně i to se dohlubuje do stále variabilnější namátkovosti, rozkolísávané a znovu provazované. Nejde totiž většinou o trojhlas, nýbrž o trojroztodivnění, plné cirátování, rozševelování, třeskutostí a třesnivosti.

Rozhoukávaně zabouřňované Paradise two na jedničku zareaguje se zabourávanou návazností, je promnutě zakouskované, ohromivě doličné, vyřásňovaně krouživé a sběrnostně zatrudňované. Je to maratónek vzdouvání a rozdouvání, vzpínavého vchrstávání a mrskutného vyzuřování, vabankového hazardování s nekompromisním pekelcováním. Připadá mí to jako troufalostní vyřizování neproplacených účtů, ať to stojí, co to stojí. Každopádně oběma zátahy se ustavičně vrství i drónované poťouchlení (bez jakéhokoli šklebu). Je to hlukový příval, ale právě jako takový může zamést zatuchlinu posluchačské nevstřícnosti vůči experimentování. Jen se ho nebát!

Christoph Erb / Jim Baker / Frank Rosaly: Parrots Paradise

veto-records / Exchange (www.veto-records.ch)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.