Patnácté CD řady Exchange na veto-records navazuje na předchozí záznamy spolupráce švýcarského tenorsaxofonisty a basklarinetisty Christopha Erba s americkými kolegy, jak je realizoval v chicagských Experimental Sound Studios v roce 2014. Tentokráte jsou jeho partnery (opětovně) hráč na analogový syntezátor Jim Baker a bubeník Frank Rosaly (který ovšem žije v Amsterodamu). Svoje (tentokrát více) experimentální (jak sděluje Erb) rozehrávky soustředili na desce Parrots Paradise do dvou větších celků, přičemž není zřejmě ve hře nějaký pomyslný ráj, nýbrž Bidýlko pro papouška (jak mi doporučil velký anglicko-český slovník). Což je sice značně irelevantní název, když však vezmeme v potaz, že improvizačním výtryskům, které se tu na nás hrnou, by odpovídalo spíše pojmenování Pekelné ďáblení, může být pro nás exotický pták přijatelný.
Hned od počátku Paradise one se trojice soudržných muzikantů vťukává či zatěkává a pak vervává s vřetenujícím rozskřípáváním a holedbavým rozvrzáváním i najíždějícím a zajíždějícím zaklapáváním do navršovaně vyčiňovaného očistce. Toto páté přes deváté, které tu bez obalu vytřeskuje, mi však nepřipadá přechaotizované, neboť má svůj vnitřní řád, pravda, téměř nepostřehnutelný, nicméně rázně vybalancovávaný, s hrčivou rasupytlovaností rozštěpovaný, rozvrásňovaný či rozkvašovaný až do rouhavé běsnivosti. Pomyslné bidýlko (z ráje neráje) je rozexcitováno a roztetelováno do vyřicovaného průsmyčnění, je neodbytně obluzující (k čemuž přispívají harampádivé bicí) a vyhledavačsky sondážní, stále znovu vyhecovávané. Hudebníci se briskně prostřídávají v prskoletních skrumážích, vevehiklovávají se do proorganizované rádobyzmatečnosti, krustlovaně nabourávané a rozhouževněně rozvlňované. Postupně se vždy vnoří do dalšího trojhrání, vydůrazňovaného tu do zalykavosti, tu do rozbědovanosti a tu do prachsakrování. Je to rozpitvávání na výdrž, rozpeřenění, vyhmoždířování a mrouskání až do záhubnění, popojíždění po zvukové škále s uminutňováním pazvuků, prozvuků a prazvuků. Toto (proorganizované?) živelnění osciluje, jak minuty narůstají, do rozkolísávaného ždíření, výbludně zachroumávaného a zakrucovaného rozkřísávání. Možná, že jsme tu svědky až zhůvěřilostního vypruzování, nicméně i to se dohlubuje do stále variabilnější namátkovosti, rozkolísávané a znovu provazované. Nejde totiž většinou o trojhlas, nýbrž o trojroztodivnění, plné cirátování, rozševelování, třeskutostí a třesnivosti.
Rozhoukávaně zabouřňované Paradise two na jedničku zareaguje se zabourávanou návazností, je promnutě zakouskované, ohromivě doličné, vyřásňovaně krouživé a sběrnostně zatrudňované. Je to maratónek vzdouvání a rozdouvání, vzpínavého vchrstávání a mrskutného vyzuřování, vabankového hazardování s nekompromisním pekelcováním. Připadá mí to jako troufalostní vyřizování neproplacených účtů, ať to stojí, co to stojí. Každopádně oběma zátahy se ustavičně vrství i drónované poťouchlení (bez jakéhokoli šklebu). Je to hlukový příval, ale právě jako takový může zamést zatuchlinu posluchačské nevstřícnosti vůči experimentování. Jen se ho nebát!
Christoph Erb / Jim Baker / Frank Rosaly: Parrots Paradise
veto-records / Exchange (www.veto-records.ch)