Circum Grand Orchestra: 12
Stefan Orins Trio: Liv
Circum-Disc (www.circum-disc.com)
Souručenství Circum vzniklo v roce 2000 ve francouzském městě Lille za účelem propagovat současný jazz. O čtyři roky později založilo také label Circum-Disc a zhruba do té doby spadá i založení dvanáctihlavého tělesa Circum Grand Orchestra, které tehdy natočilo eponymní desku s hostující zpěvačkou Charléne Martin. Šanson si zde podával ruku s novou vokální hudbou, free jazzem i rockovým odpichem. Pomyslné taktovky se tehdy ujal experimentální kytarista a skladatel Olivier Benoit, jemuž vedoucí role zůstala i na dalších dvou albech – „renesančním“ Le Ravissement (2009) a projektu Feldspath (2013), kde CGO spojili své síly s dalším big bandem La Pieuvre v pozoruhodných zvukových kolážích.
Po deseti letech převzal roli bandleadera basista Christoph Hache, který se na opusu 12 postaral i o základní mustr veškerého hudebního materiálu. Struktura orchestru zůstala stejná – dvakrát basa, kytara a bicí + piano coby „rytmická složka“ a tentokrát šest místo pěti dechařů. Při poslechu první skladby se může zdát, že Hache zvolil poněkud konzervativnější formu než jeho předchůdce (i když Benoit je velmi flexibilní a nevrhá se střemhlav pouze do krkolomných eskapád, ale dokáže být až překvapivě melodický), ale postupně přicházíte na to, že Hache pouze zpočátku postupuje poněkud nenápadněji (ovšem od první chvíle nikoli nenápaditěji). Skvělý kolotoč zvratů vlastně rozvine až ve čtvrté kompozici Hectos d´Ectot, která začíná pisklavým saxofonem (o jaký nástroj jde ovšem taky nepoznáte okamžitě) a pak se přivalí řácký bigboš i temně tklivá kytarová sóla a bigbandové nástupy a vůbec všechno možné. Je to svým způsobem taková horská dráha, kde se vám tvrdé koleje najednou promění v trampolínu nebo naopak kolébku či zámek hrůzy nebo snad i prodejnu pouťových frkaček. Všechny tyto atrakce ovšem nejsou laciné a je to vlastně humor bez prvoplánových vtípků. Je to skvěle organizovaná kompaktní hmota se spoustou prostoru pro jemné improvizace a filigránská sóla či spíš sólové či skupinkové vstupy.
Jedním z pilířů sdružení Circum, které se po sloučení s podobným společenstvím Crime dostalo pod společnou hlavičku Muzzix, je bezesporu bubeník Peter Orins, který pochopitelně nechybí v CGO a řadě další kapel a projektů včetně tria svého staršího bratra, pianisty Stefana (taktéž člena CGO). A třetím do kolegia zde není nikdo jiný než Christoph Hache. Repertoár tu pochází výhradně od Stefana, jenž je schopen napsat vskutku podmanivé náladotvorné kompozice, které mají nesmírnou lehkost, uvolněnost a prozářenost. Není ostatně náhodou, že předešlé album jeho tria pojmenované Stöt bylo zcela plánovitě poctou severskému jazzu, jak ho známe například z produkce labelu ECM. V pořadí již čtvrtý opus Liv v nastolené cestě v podstatě pokračuje, ale Stefan se neupíná na nějaké konkrétní vzory nebo trendy, ale vytváří v dobrém slova smyslu romantickou nebo spíš lyrickou hudbu po svém. Tady nenajdeme nějaké přílišné zvraty nebo kotrmelce, přesto mají jeho jemné struktury svou invenční proměnlivost, vnitřní dynamiku i smysl pro gradaci či rozvolnění. Čiší z nich klid a vyrovnanost a dokáží opravdu povzbudit a přinést vám dobrou, byť trochu zádumčivou náladu.
