- Inzerce -

Clifford Torus

Nejčerstvější titul na netlabelu Audition Records potěší především příznivce větších decibelů. Duo Clifford Torus tvoří norský bubeník Anders Hana známý z úderných sestav MoHa! či Ultralyd společně s anglickým kytaristou žijícím v Berlíně, Leonem T. Barnettem, jenž je pod pseudonymem Horacio Pollard vyhlášený jako spontánní hlukový umělec vybavený při živých performancích „pouze“ mikrofonem a monstrózní kytarovou aparaturou.

Na počátku letošního roku se tito dva radikálové sešli v Berlíně, během tří měsíců hledali nejvhodnější společný výraz a natáčeli a natáčeli. Nakonec se jako ideální ukázalo osazení bicí soupravy i kytary kontaktními mikrofony a s ním spojená práce s efekty a amplifikací. Řvavé hlasy jsou pak vlastně logickým průvodním jevem energické zábavy s nástroji. Vzniklo tak album, pro něž se zatím nenašel vydavatel a aktuální EP na Audition Records vlastně na tuto skutečnost veřejně upozorňuje.

Mezi otřepaná klišé rockových publicistů patří také spojení „řinčivé kytary“. To je dnes využíváno i ve spojení s tak krotkou hudební produkcí, že běžný čtenář rockových periodik mohl už zapomenout, jak surově může ve skutečnosti kytara znít. Clifford Torus v tomto ohledu umí snadno osvěžit paměť a přidat informaci, že s méně tradičními přístupy ke snímání nástrojů lze dosáhnout ještě surovějšího zvuku. Po kratší ruchové meditaci se hned první track nazvaný Scrambled Pelican Fetus rozdivočí v extatickou oslavu zvukové špinavosti a zkreslení. Není ani třeba dodávat, že při virtuozitě a schopnosti téměř okamžité interakce při improvizaci je výsledná hudba daleko od možného zařazení do škatulek typu hardcore, v (poly)rytmice je ostatně cítit i jazzový přístup. Hra tohoto dua velice nakažlivě šíří entuziasmus pro dělání toho správného hluku společně se správnými lidmi.

Po dalších třech obdobných vypalovačkách, které se však už narozdíl od té první nezdržují s tak pomalým startem, přicházejí ještě dvě bonusové nahrávky ze sólové produkce Leona Barnetta alias Horacio Pollard. Reminiscence na triphop vzešlá z přemíry zkreslení i krátká ukázka z expresivní a proměnlivé kompozice Laybar osvětlují důvody i pro nyní čerstvý sedmipalcový split Barnetta s duem MoHa!. Nahrávka je ke stažení zde, roztomilý videoklip stojí také za shlédnutí.





Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.