- Inzerce -

Coil: Backwards

Bohaté archivní materiály nezařaditelné skupiny Coil poskytují mnohá překvapení i po smrti obou ústředních protagonistů.

Jhonn Balance a Peter Christopherson spolu vytvořili spoustu nepublikovaných nahrávek, což umožňuje skupině vydávat alba ještě několik let po ukončení existence. Album zachycuje skupinu na přechodu mezi „solárním“ a „měsíčním“ obdobím, mezi bezmála acidhouseovým albem Love’s Secret Domain (1990) a dronující temnotou Musick to Play in the Dark Vol. 1 (1999). Původní demo natočené mezi roky 1992 až 1995 bylo radikálně přepracováno, části z něj se objevily na albech New Backwards a The Ape of Naples.

Materiál smíchal spolupracovník Coil Danny Hyde, který se nahrávacího procesu účastnil jako producent. Přestože má jít oproti remixovanému albu New Backwards o návrat ke kořenům, nové album Backwards je barevnější, někdy se ovšem zdá, že těch stop je až přespříliš a vyznat se ve smršti zvuků může být zpočátku poněkud obtížné. Snad zde platí klišé o tom, že méně je někdy více. Pocit z přehuštěnosti a zahlcenosti se však může lehce změnit s dalšími poslechy.  Jak už bylo řečeno, archivy kapely poskytují bohatý materiál pro porovnávání – nynější posluchač tak může srovnávat s New Backwards či The Ape of Naples. Provádět podobně chladné porovnávání ale může být pro silně emocionální tvorbu Coil poněkud urážející.

Zvuk alba Backwards je rozmanitý, střídají se světlejší i smutnější nálady, občasnou agresivitu doprovází pokornější skladby. Hned v druhém eponymním tracku Backwards dostávají poměrně velký prostor  kytary, rockový drive se později překlápí do elektronického zuření a o akustické nástroje také není nouze. Be Careful se ozývá neméně nahněvaně, ryčné breakbeaty se tříští se syntezátorovým hlomozem a řevem. Skladba Amber Rain je velmi silná, a spíše klidnější – motiv rozladěného klavíru se moc hezky slévá dohromady s elektronickým skřípěním a vytváří krásně melancholickou atmosféru jantarových odstínů. Následující Nature Is A Language spojuje agresivnějším způsobem  monotónní rytmus a silně efektované vokály. Divné zvuky se prolínají s libozvučnějšími kombinacemi, právě Coil uměli vždy funkčně zapojit odvážnější zvukové experimenty takovým způsobem, aby v písničkovém formátu nepůsobily pouze jako omáčka. Přes uplynulých dvacet let působí nahrávka stále dosti svěže a dokáže překvapit intenzitou a hutností, možná jenom těch breakbeatů je někdy až příliš. Album není určeno pouze pro skalní příznivce Coil, ačkoli jej ocení asi zejména oni, jelikož mohou srovnávat nově vydaný materiál s remixovaným New Backwards, nebo s albem The Ape of Naples, při jehož vzniku bylo použito množství fragmentů z „nového“ alba.

Coil: Backwards
Cold Spring (https://coldspring.co.uk)


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.