- Inzerce -

Contemplatif, psychédélique, addictif, dadaïste, taoïste

Nurse With Wound natočili hudbu k tripu – nebo k taiči?

Před dvaatřiceti lety si Steven Stapleton zapojil nejrůznější efektové krabičky takovým způsobem, že najednou šlo měnit jejich hučení, aniž by se jich dotknul. Stačilo nad řetězcem hýbat rukama. Pro Nurse With Wound, kteří v té době, po necelých deseti letech existence, byli víceméně Stapletonovým sólovým projektem, to znamenalo výraznou estetickou změnu. Dřívější směs neotesaných, spontánních ne-hudebních improvizací a čím dál citlivějších a umnějších studiových praktik typu střihu, vrstvení a mixáže, na výsledném trojalbu Soliloquy for Lilith, jež vyšlo v roce 1989, ustoupila introvertní, soustředěné, neuspěchané a táhlé repetici. Místo střídání nečekaného Stapleton nabídl sondu do jediné nálady. Kolekce byla téměř okamžitě po vydání prohlášena klasikou ambientního žánru (máte-li rádi třeba sérii Disintegration Loops Wiliama Basinského, zbystřete) a její autor se následně načas odmlčel, aby devadesátá léta zahájil zvukově zase úplně jinak a pro změnu v duu.

Kouzlu pomalosti, opakování a ztišení ale občas podléhá dál, jak napovídá sedmnáct let staré CD Salt Marie Celeste, mistrovská zvuková studie záhadně opuštěné lodi, jejíž prkna a ráhna skřípou, dveře už nedrží zavřené a slaná voda na slunci tvoří bílé krusty. Jak to tehdy asi bylo? A není tohle „album roku“ (dle magazínu Wire) o něčem úplně jiném?

Nejnověji Stapleton podlehl témuž okouzlení na loňském titulu Trippin’ Musik. Fanoušci si jej mohli koupit coby třívinylový box, trojici jednotlivých superlimitovaných test pressings s ručně vyvedenými obaly a od letošního února i coby 2CD. Poslední možnost doporučuji – nahrávky jsou výrazně digitální provenience a oproti vinylům obsahují pětatřicet minut nevydaného materiálu. Podle některých online hlasů cédéčkům ale chybí jedna z šesti stran vinylů a dva tři kusy jsou jinak smíchány. Nevím, mám jen ty kompakty a sám autor je cudně mlčenlivý. Zatímco u jiných alb na rozdíly mezi jednotlivými edicemi upozorňuje, zde nejspíš záměrně pěstuje tajemství.

Jisté je, že od prvních zpráv o chystaném albu a zveřejnění fotek, na nichž Stapleton připravuje obaly, uplynulo již hodně času, takže se na lákavě znějící titul Trippin’ Musik dalo dlouho těšit a leccos si představovat. Jedná se opravdu o hudbu k omamnému výletu? Nebylo by to poprvé, vlastní soundtrack k LSD tripům (A Missing Sense, přehrávejte co nejtišeji) si Stapleton natočil již v osmdesátých letech. Třířádkový komentář, jehož závěr jsem si do nadpisu tohoto textu vypůjčil z Discogs, ovšem kromě subjektivního hodnocení díla coby nejlepšího alba Nurse With Wound v tomto století hovoří o hudbě ke cvičení taiči. O tempora, o mores.

Každopádně doporučuji noční, ničím nerušený poslech. Dvouačtvrthodinový zážitek nabízí osm skladeb, jejichž názvy se skládají do možného podtitulu celku: Or, The, Fall, Of, The, Eye, Of, Sound. Mezi sedmi „elpíčkovými stopážemi“ (cca 17-20 minut) se třpytí šestiminutová miniatura připomínající vycíděný hrací strojek.

Oproti Soliloquy for Lilith, která byla ukázkou nejzazšího vytěžení jednoho instrumentu, a Salt Marie Celeste, jež popisovala jedinou situaci, je Trippin’ Musik, vzniklá patrně sólově, zvukově mnohem různorodější. Lze ji poslouchat jako průlet Stapletonovými hudebními zálibami a postupy od náhodných zvukových shluků přes hukot strojů a psychedelický rock až k easy listeningu. Vlastně je to album osmi písniček, jež spolu kontrastují, doplňují se, jsou seřazeny vysloveně popovým dramaturgem a mimo to jsou prostě dlouhatánské. Minimalistickým vrcholem úspornosti je nekonečný fade-out krátké hlasové smyčky doprovázený fázově mírně nezařezávajícími ruchovými rytmy. Opak představují hrátky s neustávajícími táhlými fade-iny dalších a dalších exoticky znějících vrstev; celá Trippin’ Musik končí kusem, jenž jako by neustále začínal. Rytmické tracky se skládají z přelévajících se stop jednotlivých úderů, trochu laciné „hezké“ rejstříky se občas smíchají do barev ne nepodobných nejtišším pasážím pinkfloydovské desky Wish You Were Here, své místo ale mají i šumy a kytary. Jednotlivé odstíny se probarvují velmi pozvolna, cyklení je laskavě zrádné. Které z drobných změn jsou obsaženy přímo v nahrávce a které jsou jen psychoakustickou hrou reprosoustavy, místnosti, uší a míry kontemplace?

Nurse With Wound: Trippin’ Musik
United Dairies
www.nursewithwound.co.uk


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.