V berlínském muzeu moderního umění Hamburger Bahnhof je do 28.srpna 2011 k vidění výstava amerického umělce Coryho Arcangela nazvaná HERE COMES EVERYBODY. V anotaci k výstavě se praví že tvůrce je inspirován na jedné straně současnými trendy zábavního průmyslu a každodenním využíváním internetu a straně druhé také překotným zastaráváním technologií.
Ačkoliv je součástí výstavy také vytištěný esej “On C”, který pojednává o fenoménu Jpegu, klíčovým exponátem jsou zde tři videoinstalace. Ta stěžejní sestává ze dvou synchronně běžících videoprojekcí a nese název A couple thousand short films about Glenn Gould. V obou polovinách projekční plochy tu vidíme sestřih krátkých klipů z portálu Youtube, které Arcangel procesoval vlastnoručně naprogramovaným softwarem. Vybraní hudebníci všech žánrů, ale dokonce i kočky a jeden papoušek tu tón po tónu interpretující prvních z Bachových Goldbergovských variací.Dvě projekční plochy představují dva hlasy. Název sám má evidentně evokovat film Francoise Girarda z roku 1993 Thirty Two Short Films About Glenn Gould, jehož forma má právě odkazovat na Goldbergovské variace, kterých byl Gould nejslavnějším interpretem.
Použití odkazu na jiné umělecké dílo přímo v názvu instalace je příznačné pro postmoderní dobu a je o to absurdnější, že v obou případech se jedná o práci ispirující se formou Bachovy hudby, které je v tomto případě ztotožněna s osobou svého nejslavnějšího interpreta. Bludištěm aluzí a odkazů na odkazy se dostaneme až k Youtubu, který je jakousi deltou do níž veškeré hudební odkazy ústí.
Aspekt, který zaujal Coryho Arcangela je fakt, že Gould při natáčení své interpretace Variací vybíral nejlepší části z různých verzí a sestavil tak výslednou nahrávku z několika různých záznamů. Co bylo za Gouldova života převratné, je už dnes ovšem normou a Cory Arcangel zde dotahuje lepení výsledné nahrávky z mnoha kusů do patetického konce. Z obou projekčních ploch na nás blikají záblesky domácích videí nevalné kvality obsahující jediný tón. Domácí instrumentální virtuozita či snaha o ní rozdrobená na molekuly ze které bude vzápětí sestaven virtuální pomník virtuozitě samotné.
Tato práce nám svou formou připomene internetový hit roku 2009, kdy izraelský umělec Ophir Kutiman ve svém projektu ThruYOU “remixoval Youtube”. Ve srovnání s Arcangelem je ovšem Kutimanův projekt daleko méně “umělečtější” a neobsahuje temný tón cynismu. Je možné ho dokonce chápat jako jistý druh sociálního umění. Kutiman také uvádí veškeré remixované hudebníky v kreditech.
Daleko nenápadnějším, ale o to působivějším je druhé video Coryho Arcangela Apple Garage Band Auto-tune Demonstration. Jedná se o záznam legendárního vystoupení Jimiho Hendrixe na festivalu Woodstock 1969, konkrétně o část skladby Star Spangled Banner. Video zůstalo beze změny, ale zukovou stopu prohnal Arcangel korekcí ladění zmíněnou přímo v názvu díla. Nejenže se zvuk s obrazem radikálně rozpojil a náhle vidíme Hendrixe jak se bůhví proč divně pitvoří, navíc se z reproduktorů line zcela nesmyslná hudba, obsahující nicméně ty “správné” tóny.
Třetí videoinstalací je pak třídílné video Arnold Schoenberg op.11- Cute kittens.
Tato pocta Schoenbergovi je složena pouze z videoklipů, ve kterých vidíme kočku procházející se nebo dovádějící na klávesách piana, případně jiného klávesového nástroje. Video vzniklo značně komplikovaným způsobem. Nejdříve si Arcangel postahoval z Youtube všechna (!) videa, ve kterých vidíme kočku hrát na piano. Skončil se stosedmdesáti klipy.Zvukovou stopu z videoklipů seřadil za sebe a pak procesoval softwarem Comparisonics proti záznamu Glenna Goulda hrajícího Schoenbergův opus11. Program vyhledal všechna shodná či téměř shodná místa a vytvořil formu pro střih původních videoklipů. Kredity všech zvířecích hudebníků umělec poctivě uvádí. Tato svérázná rekonstrukce Schoenberga je nakonec veskrze pozitivní. Zvukový záznam je kupodivu příjemné poslouchat a Arcangelovy kittens jsou skutečně “cute”.
Nemohu odolat uveřejnění všech tří částí:
Na závěr souvislost s osobností Glenna Goulda i s uctíváním virtuozity.
Firma Sony Music vydala v roce 2006 CD s novou nahrávkou Goldbergových variací interpretovanou Glennem Gouldem. Společnost Zenph Sound Innovations vyvinula software, který podrobí klavírní náhravku důkladné analýze a umožní její opětovnou interpretaci na speciálně upraveném klavíru Yamaha Disclavier PRO™.
Zvuk Disclavieru byl dokonce snímán stereomikrofonem tzv. “umělou hlavou” umístěnou v pozici pianistovy hlavy, takže posluchač má při poslechu pomocí sluchátek stejný akustický obraz jako interpret. Zakladatel společnosti Zenph, Dr. John Q.Walker uvádí že “Glennovi by se nic nezamlouvalo více než jeho živý koncert, na kterém by nemusel být přítomen”.
To může být dokonce i pravda, ale zároveň mi připadá že v této hře na dokonalost je hudba dekódována na “co”, “kdy” a “jak silně”, nehledě na to že kdyby byl snad Glenn Gould schopen a ochoten nahrát další verzi Variací v roce 2006, velmi pravděpodobně by nezněla stejně jako ta z roku 1955.
Těší mě jen, že je zřejmě velmi nepravděpodobné, aby nějaký inženýr naprogramoval software, který by simuloval proslulé Gouldovo mumlání, kterým by ozdobil nějaké další jeho nahrávky.
