Mást posluchače a tropit si z nich šprýmy je pro řadu muzikantů jednou z nejoblíbenějších zálib a kořením života. To platí dvakrát v jazzu, v němž tradičně plnili hráči roli bavičů a museli se s touto rolí nějakým způsobem vypořádat a vlastně do určité míry i ve veškeré dnešní hudbě, která hojně cituje hudební styly a idiomy a často je i ironicky komentuje.
Pokud vás tedy zmínka Konfucia v názvu alba nasměruje na východ, raději se rychle vraťte zpět do Evropy, jelikož orientalismu na albu těchto tří improvizátorů najdeme jen velice poskrovnu. Projekt natočit album vzešlé z improvizací se zrodil v hlavách bubeníka a perkusisty Jörga Fischera a hráče na syntezátor Marcela Daemgena, kteří spolu již několik let společně vystupují. Ti si pozvali pro tento úkol ideálního adepta, multimediálního umělce, dechaře, zpěváka a hráče na dojirak (nástroj na internetu spojovaný jen s jeho osobou) Alfreda 23 Hartha, v jehož kapele Imperial Hoot Daemgen v 90. letech působil.
Přestože v textu na obálce cd muzikanti důrazně prohlašují, že nejsou dadaisty, název alba se údajně vyklubal ze stejně pojmenované výstavy, jejíž vstupenku Alfred Harth objevil v knížce New York Dada, což už svou nahodilostí dadaismem či Duchampovským konceptem readymade silně zavání. Ostatně, samotné názvy skladeb citují útržky slov vyřčených Duchampem, Paulem Elouardem nebo Simone de Beauvoir. Máte-li tedy již teď pocit, že vás tu někdo šálí nebo vodí za nos, je to pocit oprávněný.
Žánrově se album pohybuje na již „staré známé“ hranici free-jazzu a volné improvizace a bazíruje tak jak na vděčných témbrech akustických i elektronických nástrojů, tak na jejich náhodných průnicích. Hned úvodní skladba Kostenloses Vergessen staví do kontrastu mechanický elektronický beat a rytmicky i stylisticky proměnlivou hru Fischera. Navzdory překlenujícímu kvičení Hartha na trumpetu však působí souhra beatu a bicích poněkud těžkopádně a chybí jí drive. Bodenhaftung představuje fúzi lo-fi elektroniky a free jazzu, v níž však upoutají spíše Harthovy hlasové projevy, respektive slova a útržky frází jako „Bodenhaftung“, „Weingarten“, „frische auf Eis“ vyslovovaná až ironicky opěvným a zároveň lehce vyšinutým hlasem přes megafon, parodujícím v jistých kruzích oblíbené rozumy o pití vína. Takto izolovaná slova jsou rozseta po celém albu a plní roli jakéhosi metakomentáře. Skladba nazvaná 5 Stunden Wald zase svou důraznou melodií, která se opakovaně navrací v různých obměnách, funguje jako dekonstrukce písňového formátu. K rozproudění krve v žilách si však musíme počkat až na konec alba, kde se do toho hráči konečně opřou a vyvedou nás z letargie.
Vcelku tedy celý počin působí poměrně rozpačitě. Často improvizace působí dojmem, jakoby hráči moc nevěděli, jakým směrem se vydat a vyčkávají až udá směr jeden ze spoluhráčů. Alfred 23 Harth sice svým temperamentem a poťouchlými projevy připomínajícími raubíře Dona Cherryho album všelijak oživuje, ale na one-man-show to také nestačí. Improvizace je konec konců proces, jenž se rozvíjí ze vzájemné souhry a inspirace a přizvání si sebelepšího muzikanta tudíž nikdy není zárukou uspokojivého výsledku.
Daemgen, Fischer, Harth: Confucius Tarif Reduit
Sporeprint (https://www.joerg-fischer.net/sporeprint.html)