V roce 2012 se potkali ve vlaku při návratu z festivalu Jazz Baltica do dánské metropole Kodaně, kde žijí – původem švédský kontrabasista Lars Danielsson, norský saxofonista Marius Neset a dánský bubeník Morten Lund. Posledně jmenovaný pod dojmem tohoto setkání inicioval společné natáčení; stalo se tak 3. dubna 2014 a po šesti hodinách noční frekvence bylo dostatek nosného materiálu pro album, jež nedávno vyšlo na mnichovském labelu ACT. S jedinou výjimkou přidaného sopránsaxofonu jde o spontánní hudbu, založenou na výrazných melodických motivech a jejich rozvíjení prostřednictvím improvizace. Kladu si otázku, proč trvá album jen něco málo přes 44 minut. Zdá se, že výběr byl proveden na úkor experimentálnosti, progresivity, a pravděpodobně většina natočeného materiálu se do kocepce labelu nehodila. Proto album trojice Danielsson, Neset, Lund pod názvem Sun Blowing nijak nevybočuje ze škatulky mainstreamového jazzu. Jenže podobných nahrávek takových trií jsou v historii moderního jazzu stovky, ne-li tisíce. Ani zvuk tenorsaxofonu, v němž je umně rozpuštěn Garbarek, Brecker, Lloyd či Henderson, tedy hard-bopový přístup s příchutí skandinávského jazzu, zaostává za předchozími nahrávkami Neseta. Tohle album nejlépe vystihuje současný trend vydavatelství, jež čím dál více upřednostňuje komerční hledisko; album Sun Blowing je patřičně přístupné široké posluchačské mase, i když (zaplaťbůh) díky nezpochybnitelnému umu protagonistů nepostrádá šťávu a některé obvzlášť vydařené pasáže…
Ale ono vlastně na té příjemnosti a chytlavosti není nic špatného. To, že jsem čekal víc, hlavně od Neseta, to je můj problém; mám příliš naposloucháno a v jazzu hledám již hlavně neotřelosti. Z osmi skladeb je sedm autorských, čtyři patří Danielssonovi. Ten není nijak zvlášť virtuózním kontrabasistou (ale to koneckonců nebyl ani Mingus, no ne?), ale jako autor, aranžér a spolehlivý rytmik je pro každou sestavu požehnáním. Stejně tak bubeník Lund. Tato dvojice ostatně tvrdí muziku pro zpěvačku Caecilii Norby a kytaristu Ulfa Wakeniuse. A Neset se drží bopového a folklórně skandinávského kopyta, zřídka probleskne free-jazz či jiná divnost, a to ještě na maličký okamžik; tak akorát, aby se běžný, průměrný posluchač nevyděsil. Ale abych se stále neopakoval, je tam toho k poslouchání i tak dost, aby si i náročnější jazzofil občas nemlaskl. Může to být hned v úvodním tracku Little Jump, bopové svižnůstce amerického střihu, stejně tak ve finálovce The Cost Of Living, již napsal pro předčasně zemřelého Michaela Breckera předčasně zemřelý pianista a skladatel Don Grolnick – sedmiminutová, parádně gradovaná balada, kdy v závěru Nesetovo frázování připomíná bouři; myslím, že tohle je vrcholné místo na albu. Ostatní skladby jsou víceméně ovlivněny skandinávskou melancholií, lyrikou, melodičností čerpající z lidových písní, vesměs balad. V titulní Sun Blowing evokuje Neset onen oduševnělý, ba duchovní tón Lloydova tenorsaxofonu, v Up North už jasně poukazuje ke Garbarkovi, který doopravdy začíná fungovat jako archetyp; folklórem jsou pak doslova nacpané skladby Folksong (jak jinak) a Blå (tady ale dojde k osvěžující free-jazzové erupčičce!). V Evening Song For B, velmi křehké písni beze slov, zazní k živému tenoru též sopránka, a to ze záznamu, čímž byla písňová forma ještě umocněna. Příkladem sugestivně dramatické balady budiž Nesetova Salme, devítiminutová kompozice, čerpající ze starobylého nápěvu. Tady tenor předčí Garbareka, neboť je hutnější, aniž by ztrácel zpěvnost; trio dokáže též hudební tok vygradovat na maximum a vzápětí se přirozeně vrátit k ještě podmanivější lyrice, než byla na počátku…
Danielsson, Neset, Lund: Sun Blowing
Act Music (https://www.actmusic.com)