16.dubna se v milánském Teatro Dal Verme uskuteční světová premiéra (druhé provedení pak tamtéž o dva dny později) rozsáhlé skladby Volo (pro tenorsaxofon a orchestr), kterou napsal italský skladatel Ivan Fedele (nar. 1953). S domácím Orchestra I Pomeriggi Musicali vystoupí v sólovém partu David Brutii. Dnes nejvýraznější italský saxofonista na poli vážné hudby studoval hru na svůj nástroj na konzervatoři v Bordeaux. Od té doby spolupracuje se špičkovými hudebními soubory a také s vynikajícími instrumentalisty z oblasti nejen barokní a soudobé vážné hudby, ale také improvisingu a moderního jazzu (Gabriele Mirabassi, Enrico Rava, Michele Rabbia atd.).
David Brutti působí též v crossoverovém Atem Saxophone Quartet, který natočil dvě alba s argentinským skladatelem, saxofonistou a flétnistou Javierem Girotto (2008, 2013), jazzu se věnuje taktéž v souboru Unknown Rebel Band, s nímž natočil eponymní album v roce 2009 (a na němž je třeba skladba Pražské jaro).
Stěžejním záběrem Bruttiho je ale klasická vážná hudba 20. století a ta soudobá a nejsoučasnější, včetně kompozic psaných přímo pro jeho saxofon. V roce 2013 se významnou měrou podílel na dvou albech se zajímavým repertoárem. Ensemble Prometeo natočil slavnou Schoenbergovu novátorskou skladbu Pierrot lunaire op.21 (1912) a soudobou kompozici Die Schachtel (1962-63), již napsal zvukový experimentátor Franco Evangelisti. Objevil se také na albu Almost Pure, kterým se prezentoval v komorním profilu talentovaný italský skladatel Marco Momi (roč.78), včetně skladby Cinque nudi pro tenorsaxofon a pedálové efekty.
V roce 2001 založili Brutti a klavírista Filippo Farinelli Duo Disecheis, v němž se zaměřili výhradně na hudbu 20.a 21.století. V roce 2013 vyšlo 3CD Koechlin – Complete Music For Saxophone, na kterém interpretuje Duo Disecheis a Brutti sám či ve spojení s dalšími muzikanty všechny skladby francouzského skladatele Charlese Koechlina, v nichž se objevuje saxofon. Hudební teoretik a skladatel studoval u Gabriela Faurého, v roce 1909 spoluzaložil Société Musicale Indépendante, patřil nejprve k nejvýznamnějším hybatelům hudebního dění v Paříži na počátku 20. století, než zakotvil ve 30. letech v Hollywoodu. S filmovým nadšením v Americe patrně souvisí zviditelnění saxofonu v jeho hudbě, která se jinak vyznačovala impresionistickou náladou. V loňském roce se taktéž na labelu Brilliant Classics objevilo album Entartete Musik for saxophone and piano s dílky většinou německých židovských skladatelů, jejichž hudba byla po roce 1933 označena goebbelsovským výrazem Entartete Kunst, čili Zvrhlé umění. Album obsahuje skladby z první poloviny třicátých let, kdy ještě skladatelé pracovali ve své vlasti. Pak většina z nich emigrovala (skončili nakonec ve Spojených státech), někteří se dokázali přizpůsobit (těch byla menšina) a někdo měl smůlu… jako třeba náš Erwin Schulhoff, který je na albu také. A pak ještě Bernhard Heiden, Paul Dessau, Erwin Dressel, Paul Hindemith, Wolfgang Jacobi, Hans Gál a Ernst-Lothar von Knorr (to je případ umělce, který se sice přizpůsobil, ale většina jeho partitur shořela v roce 1944 při náletu na Frankfurt).
V současné době se David Brutti také věnuje projektu Echodrone, zaměřenému na originální hudbu pro tenorsaxofon (který používá čím dál více) a tzv. stompboxes, čili skladby, psané přímo pro tento účel, kdy se zvuk akustického nástroje zpracovává interpretem v reálném čase přes elektronické krabičky s pedálem. Elektronickou složkou tvůrčího hudebního procesu se David Brutti zabývá také v projektu Music for saxophone and electronics, v němž prezentuje nejen nová díla především italských současníků, ale též již ta bezmála klasická, jako je třeba Reichův New York Counterpoint z roku 1985.
Dubnová premiéra velké orchestrální skladby se sólovým saxofonovým partem bude představovat další výrazový pól umělecké osobnosti Davida Bruttiho.
