Dewa Budjana: Joged Kahyangan
simakDialog: The 6th Story
I Know You Well Miss Clara: Chapter One
Moonjune Records (www.moonjune.com)
Newyorský vydavatel Leonardo Pavkovic v poslední době zcela podlehl kouzlu současné indonéské hudby a tím pádem prezentuje na svém labelu Moonjune Records nejrůznější výboje tamějšího progrocku v různých mutacích a umožňuje místním umělcům propojení s americkou jazzrockovou scénou.
Universální kytarista Dewa Budjana se na Moonjune představil již letos v létě profilovým albem Dawai in Paradise, kde mu povětšinou sekundovali jeho krajané. Teď přichází s novým opusem Joged Kahyangan, kde je mu výrazným partnerem zejména klávesista Larry Goldings, známý například ze spolupráce s Maceo Parkerem, Michaelem Breckerem, Johnem Scofieldem či písničkářem Jamesem Taylorem. S posledně jmenovaným spolupracovali i saxofonista a klarinetista Bob Mintzer a baskytarista Jimmy Johnson, který se podstatně podílel i na řadě alb excelentního kytaristy a někdejšího člena kapely Soft Machine a jejích nejrůznějších odnoží Allana Holdswortha. Mintzer si zase získával ostruhy například v bigbandech Buddyho Riche či Thada Jonese a Mela Lewise, ale i po boku Jaca Pastoria, Arta Blakeyho, Bobbyho McFerrina i jako hráč ve filharmonických tělesech. V neposlední řadě dodává celému disku říz bubeník Peter Erskine, který začínal v orchestru Stana Kentona, spolupracoval s kapelou Steely Dan a především se podílel na stěžejních nahrávkách Weather Report a následnických projektech Jaca Pastoria. Výsledkem je tudíž dokonalá klasická fúze jazzu, rocku a vážné hudby jakoby vystřižená ze sedmdesátých let minulého století. Zkrátka nic objevujícího neznámá teritoria, ale perfektně odvedená práce, která má svůj šmrnc. Skutečnou perlou je zde jediná zpívaná skladba As You Leave My Nest, na níž se podílela dlouholetá vokalistka kvarteta Manhattan Transfer a blízkou souputnice Bobbyho McFerrina Janis Siegel. Tato „nebeská“ sestava (kahyangan znamená v indonéštině nebe) dosahuje sice opravdových výšin, ale označení progresivní pro ni již v dnešní době neplatí. Přesto stojí za poslech.
Skvadru simakDialog vede klávesista a výhradní skladatel Riza Arshad, který se pohybuje na pomezí psychedelie, gamelanového jazzu a world music. Tady se v jeho „Šesté historce“ dostáváme blíže ke kořenům, což umocňuje především trojice perkusistů (Enang Ramdan, Erlan Suwardana, Cucu Kurnia) vytvářející prostorový zvuk v bohatých polyrytmech. Najazzlý základ i etnické prvky pak bortí a správně rozmlžuje elektrická kytara Tohpatiho, která sice jakoby se vracela k pychopoetice šedesátých let, ale zároveň má futuristické tendence. Vše pak jemně tvrdí baskytara Adhityai Pratamy. Tohle je fúze poněkud jiného typu, ne zcela amerikanizovaná, ale poučená západními vlivy. Přístupná pro všechny kontinenty a přitom neunifikovaná.
Nejpozoruhodnější z této scény je ovšem soubor I Know You Well Miss Clara, v němž skladatelsky dominuje kytarista Reza Ryan, který není typickým sólistou, ale spíše spřádačem nitek i erupcí frippovského typu. V „První kapitole“ jejich tvorby se dostáváme skutečně do esenciálních vod progrocku rozloženého na prvočástice a zároveň tvořícího monumentální plochy. Melancholie jakoby se zde snoubila s vnitřní energií. Vzdušné klávesy Adiho Wijayai se skvěle doplňují s dunivou baskytarou Enrikoa Gultoma a hladivými bicími Alfiaha Akbara. Je to hudba, která vybízí k přemýšlení a zpytování. Nechává vás unášet se v sebereflexi i vesmírných kolotočích až vírech. Další druh fúze pro nové tisíciletí. Ctění dávných vzorů jako byli John McLaughlin, Chick Corea či Joe Zawinul, ale neopakování dávných paradigmat i přes určitou sentimentalitu. Snaha o navrácení ztracených hodnot s grácií. Opět nic vysloveně inovativního, ovšem zcela procítěná věc nememorující pouze otahaně staré postupy, ale snažící se postihnout současnost se vším všudy. Veletok rezonujících tónů, kde se v závěrečných dvou skladbách lehce vzedme tklivý saxofon hostujícího Nicolase Combeho. Progjazzrock pro vyznavače tohoto subžánru. Nic víc a nic míň.
