DG 307: Životy? Nebo bludné kruhy?
Guerilla Records (https://www.guerilla.cz)
„Je to jiné století. Je to jiný svět. A v tom světě my žijeme.“
Téměř jedenáct let uplynulo mezi albem Šepoty a výkřiky slavné undergroundové formace DG 307 a letošní novinkou nazvanou Životy? Nebo bludné kruhy? Básník, hudebník a výtvarník Pavel Zajíček za tu dobu sice vydal sólová alba Kakofonie cesty a Podobenství, živá alba DG 307 Live a Květy podzimu a z archivu DG 307 koncerty V katedrálách ticha a Magický město vyhořelo, ale DG 307 vystupovali v této době jen příležitostně – na rozdíl od velmi plodných 90. let.
„Vstupuješ do mýho světa. Do mýho vězení. Do mojich myšlenek. Do mojí kůže.“
Loni v létě, konkrétně 18. června, se však DG 307 objevili v Divadle Viola na slavnostním zahájení mezinárodní konference Mountain of Moses, kterou pořádalo Výzkumné centrum archeologie zla, o.p.s. Jako příspěvek na toto téma uvedli DG 307 svůj nový program nazvaný Životy? Nebo bludné kruhy? Oficiální křest nového CD, které vyšlo na labelu Guerilla Records, se uskutečnil v polovině dubna letošního roku v pražském Klubu Kaštan.
„Čekal jsem, že přijdeš. Nic víc jsem neočekával. Já jsem asi nic nepochopil.“
V době, kdy se kompaktní disky dostávají na okraj zájmu, kdy se většina alternativní hudby šíří po internetu nebo vychází na skromně pojatých cd-r médiích, přichází Vladimír Drápal, zvaný Lábus, a jeho label Guerilla Records s nádherně vypraveným digipackem, obsahujícím kompletní texty v češtině, angličtině a čínštině (!), se zajímavým obalem a výstižným motivem zdeformované šachovnice na složeném fialově-bílém papíře uvnitř CD. Královská hra právě začíná!
„Ty tváře mlčej, říkáš. Pršelo. Vítr se prodíral kůží. Už skončila ta chvíle úžasu.“
Poeticko-hudební kompozice – jak trefně praví průvodní text k vydané novince – obsahuje pět samostatných rozsáhlejších částí v délce sedmi až čtrnácti minut, představujících souvislý proud hudby i textu. Jednotlivé části na sebe plynule navazují a tvoří uzavřený, pevně orámovaný celek. Hudba, jejímž autorem je brněnský skladatel a multiinstrumentalista Tomáš Vtípil, se pomalu rozbíhá a z nenápadně tichého úvodu si vždy přichystá svoji pointu, spočívající v kombinaci zvuků houslí, elektroniky, bicích, violoncella, basové kytary, elektrického kontrabasu a promlouvaných textů.
„Jinak jsem se ani mluvit nenaučil! Podobenství, v nichž se ocitáme. Slova jsou rozehraná.“
Zvláštní zmínku si zaslouží texty, jejichž autorem je Pavel Zajíček. Jsou velmi abstraktní, zůstávají v náznacích, záměrně nedořečené a jejich autor je sděluje svým typicky výrazným akcentem. V některých pasážích se slovně přidává Tomáš Schilla, který s Pavlem Zajíčkem vede nezúčastněný dialog. Texty zaznívají klidně a s důrazem na každou slabiku i jednotlivou hlásku. Dlouhé instrumentální pasáže mezi texty dokreslují atmosféru vyřčených slov, plynou pomalu, ale nezadržitelně vpřed. Ustane-li mluvený projev, hudba nabývá na síle a nezadržitelně míří k vrcholu.
„Noc, to je něha. Den, to je rozum. Zima, to je spánek. Jaro, to je milování.
Léto, to je chiméra. Podzim, to je píseň.“
Píseň života – píseň osudu. Texty Pavla Zajíčka jsou velmi osobní a niterné. V každém jednotlivém slově je patrný bohatý a přitom tak krušný život autora – ať již v minulosti či svým způsobem i dnes. Je z nich patrný smutek, ale nikoli beznaděj, melancholie, ale nikoli odevzdanost. Odhodlání nám vlévá do žil rozvážný přednes Pavla Zajíčka, za každým slovem je cítit váha jeho autentických prožitků. Něco málo přes tři čtvrtě hodiny uplyne velmi rychle – chtěli bychom se vrátit na začátek, ale víme, že to není možné. Je třeba jít stále dál.
„Nebuď opatrnej – Ničeho se neboj – A jdi.“
