- Inzerce -

Die ANGEL na cestě k utopii pozastaví čas

Desáté album finskoněmecké dvojice nabízí brutalisticky ladné šumy a roztavené kytary.

Když jsme tandem, jehož název se ustálil v podobě die ANGEL, pozvali na Stimul Nights, byl to vynikající zvukový zážitek, byť poněkud zkalený diváckou a posluchačskou neúčastí mnoha z těch, kteří se zúčastnit rozhodně měli. Dceřiné projekty značky Pan Sonic, zdá se, u nás příliš netáhnou. Ilpo Väisänen, přeživší z legendární dvojice, společně s německým elektronickým všeumělem Dirkem Dresselhausem, založil die ANGEL již v roce 1999. Do hry vnáší pansonický instrumentář a estetiku maximální strohosti a taktilnosti toho, co lze vydolovat z oscilátorů a šumových generátorů, zatímco Dresselhaus, známý i pod pseudonymem Schneider TM, prohání elektrickou kytaru tolika efekty, že po jejím ikonickém zvuku nezůstane sebemenší stopa.

Půlhodinová novinka Utopien I dvojici vyšla koncem dubna u berlínských Karlrecords. Na každé straně vinylu nalezneme dvě strohé skladby, nejkratší má šest, nejdelší deset minut. Naslouchat jim je tak trochu jako pozorovat kamenný blok a nechat pozvolna vystupovat nepravidelnosti, kazy a žilkování. Výrazovými prostředky je kromě barev generovaných zvuků i hlasitost – po obrácení strany až lekavě vyskočí, nejhrozivější blok je ale zároveň tím nejnáchylnějším k erozi.

Nejchytlavější, nejvzdušnější, nejrepetitivnější Cargo Cult, v níž se nezávisle na sobě opakují tři zvukové motivky, je obohacena o vrstvu, kterou přitočil Oren Ambarchi. Jeho kytara je, podobně jako ta Dresselhasova, všemi efekty proměněna k nepoznání. Ambarchi s die ANGEL nehostuje poprvé, pánové berou třetího do hry rádi. Z dřívějších spoluhráčů jmenujme Lucia Capeceho, BJ Nilsena a Hildur Guðnadóttir, s níž před lety vystoupili i na bratislavském Nextu.

Aktuální stručná kolekce čtyř ukázek navzdory názvu, který implicitně ukrývá pohyb a míří k budoucímu, nabízí hudbu zastaveného času. Hudbu ve své hrubosti elegantní, rozvážnou, se zdravým srdcem i dechem. Plyne z toho nějaké poučení? Přestože tiskové materiály k albu praví jinak, líbí se mi představa, že jde o výzvu k hledání a uskutečňování utopie ve vlastním vnitřním klidu.

PS: Dva roky staré osmé album die ANGEL se jmenovalo Entropien I. Jak si ten název vykládá kolega Jan Faix, zvíte v jeho recenzi. Dočkají se EntropieUtopie dvojek?

die ANGEL: Utopien I
Karlrecords (https://karlrecords.bandcamp.com/album/utopien-i)


Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.