- Inzerce -

Dinosaur: Wonder Trail

4. května vyšlo na značce Edition Records druhé album kvarteta Dinosaur. Zove se Wonder Trail a bylo očekáváno s napětím, zda potvrdí kvalitu debutu (recenze zde) a s tím související výjimečné postavení souboru na scéně progresivního jazzu ve Velké Británii. Zvláště, když člen kapely, klávesák Elliot Galvin, se počátkem roku ohlásil výtečným sólovým albem The Influencing Machine (recenze zde)

 

Ovšem repertoár Dinosauru je po autorské stránce výhradní záležitostí trumpetistky Laury Jurd; ta také obstarává hlavní sólové party. Ty jsou samozřejmě excelentní, ale hudba této čtveřice se dá přirovnat k biblickým obrazům Leonarda Da Vinciho – to nejúchvatnější se odehrává okolo a v pozadí. Tentokrát Galvin obsluhuje výhradně syntezátory, neboť čerstvá hudba souboru je vedle mainstreamového jazzu, hard-bopu, jazz-rocku a ještě notnější dávky elektronického minimalismu sycena zhusta synth-popem 80.let a dokonce krautrockem. Spojení tvárného zvuku trubky, ve kterém lze slyšet ozvěny celé historie jazzu, s analogově elektronickým soundem je vzrušující a neobyčejně pestré. Basák Conor Chaplin a bubeník Corrie Dick tvoří pak neochvějnou rytmiku, díky níž ona „zázračná stezka“ nezaroste a směřuje umanutě k cíli. Mám jedinou výhradu: album má stopáž pouhých 36 minut 45 sekund. Ovšem je naplněn až po okraj mnohovrstevnatou hudbou, jež neztrácí ani na zlomek sekundy dech, a pro vinyl, na kterém album také vyšlo, je to délka optimální. Hudba je to každým coulem vskutku jedinečná.

 

Úvodní Renewal (Part I.) evokuje rané Cabaret Voltaire, ovšem s notnou dávkou elektrického Milese Davise, který ještě nezapomněl na hard-bop. Následující Quiet Thunder se nejdříve tváří jako balada a uplatňuje se zde jedna z velkých zbraní kapely: zvukoborecký dvojhlas trubky a syntezátoru; nakonec to dostane až rockový tah, se spoustou dynamických změn, prolínání a vrstvení sazeb, s repetitivním frázováním trubky. Poté ve skladbě Shine Your Light kvarteto vpluje do potemnělého trip-hopu, jenž vyústí v přímočarost rytmického podloží se syntezátorovými vyhrávkami a intenzivním sólem trubky, k němuž Jurd připojí i zpívaný slogan o rozsvícení světla. Prvním osmitisícovým vrcholem, kdy si posluchač připadá jako Messner, je Forgive, Forgot s africkými polyrytmy a trubkou ochucenou čtvrtónovým arabským kořením. Rozverně barevná skladba Old Times´Sake v sobě snoubí zdánlivě nespojitelné – krautrock s fusion-jazzem a New Orleansem! Další pecka, Set Free, je pro změnu uvozena kvazi-folklórním zpěvem a´la Irsko, ale uvnitř se nad dronovým zvukem syntezátoru odehrává industriální drama. Zprvu lyrický kus Swimming s dětsky průzračnou melodií, dýchající bezstarostným létem, se nakonec změní v rock´n´rollově zdivočelé zmatky mládí. Renewal (Part II.) je vpravdě zvukovým experimentem, kdy se kolážovitě mísí znečištěné názvuky hard-bopu s industriálem a elektroakustickou hudbou; druhý absolutní vrchol desky. Posluchači se nepřestanou divit ani v závěrečném opusu And Still We Wonder; nad minimalistickým spodním proudem se klene sváteční čtyřhlas téměř vánočního espritu, ale pak se to zvrhne v proměnlivý proud houstnoucích neotřelostí jazzové progresivity dané snad shůry…

 

Dinosaur: Wonder Trail

 

Edition Records https://editionrecords.com/

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.