- Inzerce -

Dizzcock: Elegy of Unsung Heroes

Pražský producent Dizzcock se po loňské debutové kazetě „AL“ (zde) ozývá znovu, tentokrát ve formátu výhradně internetového releasu. Nové album Elegy of Unsung Heroes obsahuje bezmála dvě desítky tracků a jejich zvuk je oproti debutu mnohem vzdušnější a méně kondenzovanější, jakkoli o basové nálože ani tak není žádná nouze. Kratší tracky udržují potřebnou dynamiku a všech 18 kousků uplyne dřív, než se řekne „trap“.

Nahrubo nasekané vokální samply jsou používány s citem a s rozmyslem, stejně tak syntezátory zřejmě softwarové provenience, které u mnoha jiných producentů znějí často poněkud plastově a nepříliš emocionálně. Výsledkem je lahodně plynoucí mix vysoce kvalitní elektroniky. V názvech tracků se ozývá současná krize v krajích zmítaných válkou, stesk po domově, vykořeněnost, ale i hněv, odhodlání a agresivita. Přes závažnost zmíněných témat a angažovanost v tom nejlepším slova smyslu ale nikdy teoretická stránka věci nepřeváží stránku praktickou, tj. muzikální. Z hudebního hlediska se tak v nadmíru kreativní srážce tříští grime, ambient, trap, drill, batida, ghetto house nebo raný dubstep. Originální směsice žánrů je doprovázena drtivými poryvy basových linek, smrští hajtek a jiných perkusivních zvuků. Albem se nenápadně proplétají podobné motivy a zvuky, jako např. motiv v Turnt Up Goddess a Spent, syntetický kostelní zvon v Gang a Geeked up nebo samply feministické rozhlasové relace z Phoenixu. Nepříliš radostné nálady se střídají se světlejšími chvilkami, a nutno podotknout, že ke konci se album čím dál více noří do temnot a ponuřejších nálad. 

Prvoplánovitá temnota ale přes nevyvratitelný smutek a melancholii netvoří dominantní stránku alba, konečné vyznění je spíš optimistické, na čemž má značný vliv mimořádná, a důvtipně až po Outru zařazená závěrečná skladba Hope. Bez naděje se žije dost špatně, zvlášť je-li to poslední, co zbývá. 

Album více než výrazně doplňuje cover-art s postavou vzhlížející k domům s vytřískanými okny. V době, kdy je v Evropě přes 11 miliónů prázdných a nevyužívaných domů (zdroj zde), zatímco z nejrůznějších příčin vzrůstá počet lidí bez domova, je třeba ocenit hrdinství těch, kteří se za novým domovem vydají pár tisíc kilometrů. 

Autorem cover-artu je Dizzcocka na koncertech občas doprovázející VJ Kolouch. Cover je v podobě plakátu k dostátní na akcích kolektivu Red for Colour Blind, album jako takové je k poslechu a stažení zdarma.

Dizzcock: Elegy of Unsung Heroes

Red for Colour Blind (https://redforcolourblind.blogspot.cz)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.