- Inzerce -

douBt: Mercy, Pity, Peace and Love

douBt: Mercy, Pity, Peace and Love

Moonjune Records (www.moonjune.com)

 

Druhé album bruselské formace douBt je inspirováno poetikou britského básnického génia Williama Blakea, ale odkazuje se i k Igorovi Stravinskému nebo Hildegard von Bingen a mnoha dalším vzorům včetně King Crimson, Oliviera Messiaena ale i Stevieho Wondera či Tortoise a v neposlední řadě jsou douBt považováni za výrazné představitele post-canterburské scény.

Freerockové power-trio, které tvoří klávesista Alex Maguire, kytarista Michel Delville a bubeník Tony Bianco, splétá všechny tyto vlivy do esoterických pestrobarevných kompozic, kde se lyrika střídá s dynamikou. Někdy se tak dostává k jazzrockovému rozjímání, jindy zase ujíždí na elektronických vlnách a samplech a nezřídka se do toho dokáže pořádně opřít. Jejich síla je právě v kolísání nálad, což skvěle dokumentuje především skladba No More Quarrel with the Devil, kde na ploše pouhých čtyř a půl minut tyto polohy skvěle střídají. Majstrštykem je poněkud potemnělá titulní rozsáhlá skladba s bručivými tóny, nervními vířivými klávesami a rytmickými staccaty, která tvoří středobod celého opusu. Poté už ovšem napětí poněkud opadá a kapela se dostává povětšinou do poměrně nezáživných repetic. Závěr v podobě Biancovy kompozice Goodbye My Fellow Soldier i přes svou ponurost a pomalé tempo má v sobě už opět niternou naléhavou energii a tah na bránu. Všichni zcela brilantní a vynalézaví hudebníci vytvářejí dokonalou symbiózu a v hluboce propletených strukturách zvláštní nervovou soustavu plnou jemných vláken. Meditace se zde snoubí s výbušností.

Třešničkou na dortu je cover-verze slavné skladby Purple Haze od Jimiho Hendrixe, která sice ctí originál, ale posouvá ho do futuristické formy. Delville se zde nesnaží kopírovat svého guru, ale dává „klasice“ neotřelý rozměr a podporuje tak  punc její nesmrtelnosti. Je to odkaz pozitivních hodnot, které by neměly patřit pouze zacházejícím vzpomínkám, ale být příslibem budoucnosti. Je to hudba, která i přes určité prvky skepse a pochybností v sobě skrývá naději.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.