- Inzerce -

Druhé zklidnění Arii Rostamiho a Daniela Blomquista v krajině sněhu a ledu

Spolupráce dvou elektronických muzikantů, Arii Rostamiho a Daniela Blomquista, začala před pěti roky ambientním albem věnovaným nejlepších místům k pozorování vesmíru na Antarktidě. Na zamrzlý světadíl se oba Američané vracejí i s letošní novinkou Still.

Nadšení pro extrémně chladná místa projevoval Daniel Blomquist už před tím, než dostal nabídku natočit další hudební fresku pro „sněžný label“ Glacial Movements. Vždyť elektronické trio, ve kterém v první dekádě 21. století hrál, se jmenovalo 15 Degrees Below Zero. Kolekce Wandering Eye pak poprvé širší veřejnosti představila společnou tvorbu elektroniků, jež se do té doby odehrávala pouze v koncertně improvizované podobě. Dnes už víme, že první studiové pokusy nepřinesly jen materiál na půl dekády starou kolekci, ale i další haldu nápadů, které čekaly na další zpracování. Aria s Danielem totiž spolupráci nepřerušili, ale jali se zkoumat další žánrová teritoria. Na albech Signal ArtifactDistant Companion se více projevily tanečně elektronické sklony Arii, na loňské kolekci Sketch for Winter VIII: Floating Tone zase dvojice experimentovala s akustickými elementy a hromadou samplů. Letošní album Still se jeví jako návrat dvojice na původní ambientně elektronické místo. Aby ne, vždyť výchozí materiál šesti kompozic novinky pochází právě z oněch odložených záznamů z období první práce pro Glacial Movements.

Dokonce i z tiskových zpráv zaznívá jisté rozčarování muzikantů, že se „druhá deska ledová“ na veřejnost se dostává až nyní, ač byla připravena již v roce 2018. Nakonec ovšem Američané uznávají, že jistá vydavatelská strnulost nakonec zasadila album do výrazně jiného, ale o to zajímavějšího koronavirového prostředí. Právě pomalý pohyb, tak příznačný pro ledový kontinent, je středobodem novinky a lze ho brát jako podobenství i k dnešní lockdownem zabrzděné době.

K psaní této recenze jsem si sedl první jarní den, kdy celou republiku pokryl sníh a rtuť na teploměru nevyšplhala nad bod mrazu. Také první skladba Still se jmenuje -2°C, a tak nějak charakterizovala náladu toho dne, tichou a zadumanou. Základy svých ambientních kompozic staví muzikanti na jemných hlucích (Crystal Gazer nebo A Paralysis) nebo statických syntetických plochách (Undercooled nebo Hoarfrost), jež se velmi zvolna proměňují, aby skončily někde úplně jinde, než začínaly. Tím nechci říct, že by se Rostami s Blomquistem vzdalovali ambientnímu hájemství, jen si dávají záležet, aby jejich produkce měla neustálý subtilní vývoj. Všechny položky kolekce nám evokují představu rozsáhlých zamrzlých prostor, které uchvátí už svou (sonickou) rozlehlostí. Jednou se však okolo prohání vítr, podruhé sluncem prohřáté podloží pomalu puká a bublá, potřetí jako bychom v nastalém tichu slyšeli ozvěny neznámé přírodní symfonie.

V rámci mantinelů tématu i žánru stvořili Aria Rostami s Danielem Blomquistem opět maximálně barevnou kolekci, která může být díky své komplexnosti zábavou na řadu dlouhých (nejen zimních či lockdownových) večerů.

Aria Rostami & Daniel Blomquist: Still
Glacial Movements (www.glacialmovements.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.