- Inzerce -

Duo Paseo Musical: Terre de Tango

V roce 2009 založily na Královské konzervatoři v Bruselu dvě Francouzky duo – kytaristka Caroline Schneider a flétnistka Amélie Douay tak vytvořily Duo Paseo Musical. 6. března jim vyšlo vlastním nákladem debutové album Terre de Tango, zaměřené především na dílo Astora Piazzolly.

Nejen dílem tohoto argentinského bandeonisty a průkopníka Nového tanga je Duo Paseo Musical živo; orientuje se na interpretaci klasické hudby 20.století (Bartók, Shankar, Takemitsu) a též hudby soudobé (např.Anthony Girard). Obě instrumentalistky působí navíc ještě v dalších komorních souborech, jako třeba Quatuor Hinémoa, Trio Mozaic či Trio Oblivion. Ovšem pro debutovou nahrávku svého dua zvolily osvědčený latinsko-americký repertoár, který koncertně spojují navíc s tancem a poezií. Ale hudba naštěstí funguje i sama za sebe…

Může za to plnokrevná, šťavnatá a emocemi nabitá interpretace obou aktérek, a to ve všech skladbách alba. Je znát, že Zemi tanga mají prochozenou křížem krážem. Slyšel jsem desítky provedení Piazzollovy čtyřdílné svity Histoire du Tango z roku 1986, nebo alespoň některých částí, jež často fungují osamoceně. Obě Francouzky z Bruselu ji zahrály s vervou, perfektním frázováním, blížícímu se i jazzovému pojetí, též s perkusivním využitím kytary (Bordel 1900), dokonce s flétnou nabluesovělou (Café 1930), s výrazovou šíří od tanečního víru a erotické tíže po smutek a stesk po starých časech či melancholii milostného citu, kdy se tango snoubí s bossa novou (Night club 1960), a s rozverností a bezbřehým rozvolněním inspirovaným Bartókem a Stravinským (Concert d´Aujourd´hui).

Podobně zdařile dopadla Suite Buenos Aires, kterou v roce 1995 zkomponoval argentinský kytarista a skladatel Maximo Diego Pujol. Rozdělil ji do čtyř částí, pojmenovaných po lokalitách Buenos Aires. Pompeya je melodicky i emočně bohatá stejně, jako příslušné proletářské prostředí. Palermo (nejslavnější klub v tzv.Zlatém věku tanga) je zahráno jímavě i horkokrevně, s výtečnými, dokonce najazzlými sólovými chorusy. San Telmo, což je současná stěžejní lokalita Tango Nuevo, je patřičně svižná a taneční, s výraznou příměsí bossa novy a s perkusivním zahuštěním díky cajónu (hostující Benjamin Dubray). Microcentro je zase oblast v argentinské metropoli, kde jsou soustředěny největší banky a burza; tady je hudba silně ovlivněna minimalismem, postupně je špiněna vypjatým, téměř atonálním zvukem, občas evokujícím moderní jazz (skoro free-jazz), avšak zároveň zůstává ukotvena ve směsi tanga a bossa novy.

Po instrumentální verzi známé písně z hájemství starého tanga A Media Luz (napsal ji v roce 1924 Edgardo Donato) album vrcholí Piazzollovou skladbou Oblivion z roku 1982. Jde o spíše tradičněji pojaté tango, velmi jemné, melancholické a průzračné, jak by ho pojal Král bossa novy Antonio Carlos Jobim. Teď už stačí jen zavřít oči a snít…

 

Duo Paseo Musical: Terre de Tango

(https://www.paseomusical.com)

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.