- Inzerce -

Dva členové Metamkine a polévka ve Školské

V komunikačním prostoru Školská 28 se 7. června v rámci série ScreenLab této sezóny představí projekt dvou členů legendárních francouzských Metamkine: Jérôma Noetingera a Xaviera Quérela a nový sound-poetry-film projekt Marcuse Bergnera a Marka Boudy. Před a po představení se podává francouzská česneková polévka s bílým pečivem připravená Marcusem Bergnerem. Členové Metamkine Jérôme Noetinger – Xavier Quérel vystoupí se sólovými sety a společným duem. Quérel při této příležitosti představí miniaturizovanou verzi projekce na plátno o velikosti stránky A4.

Skupina Metamkine existující již od roku 1987 byla jedna z prvních na vlně živých 16mm filmových projekcí “expanded cinema”. Trio Metamkine (trio ještě doplňuje filmař Christophe Auger) jsou dlouhá léta naprostou klasikou žánru a stále vyhledávaným interpretem většiny mediálních festivalů. Zabývají se specifickou kvalitou filmové projekce – film promítají z několika zdrojů, překrývají a vrství obrazy na plátně, skládají efemérní obraz z jednotlivých světelných záblesků. Narozdíl od řady jiných obdobných seskupení pracují na samé hraně světla a tmy – obraz nepromítají, ale skutečně improvizovaně komponují. Velkým zájmem Metamkine je samotná materialita filmu a alchymistické procesy na povrchu média. Filmy trikově zpracovávají ve vlastním MTK studiu v Grenoblu, vybaveném pro složité trikové metody kopírování a experimentální chemie. Obrazová magie fantaskních obrazů v jejich případě směřuje k unikátním zážitkům vidění: stroboskopické záblesky a doznívání zrakového vjemu nám evokují obrazy, které skutečně na plátně nejsou, ale vytváříme si je díky schpnostem oka sami. K tomuto bodu spěje i práce se světelným jasem projekce. Neoslňují prvoplánově agresivní projekcí – naopak se pohybují v celém spektru naprosté tmy a oslňujícího světla. Využívají tak naši schopnost zrakového soustředění ve tmě a paradoxně docházejí k ještě intenzivnějším vizuálním zážitkům. Skupina funguje na improvizačním základě s hudebníkem Jérômem Noetingerem (pásky, elektronika) jako skutečný “band”, ve kterém je úloha obrazu a zvuku rovnocenná. Okamžiky zvuku a obrazu volně vyvstávají v čase v duchu pravidel volné improvizace společné audiovizuální skladby. U nás vystupuje skupina potřetí – naposledy sklidil soubor frentické ovace v divadle Archa v roce 2000.

Marcus Bergner (nar. 1956) je australský experimentující filmař, performer a autor fónické poesie. Zajímá se o průniky literárních a filmových forem a o archetypální koncepty oživování-animace. V Praze je Bergner znám hlavně jako člen melbournské skupiny Arf Arf (spolu s Frankem Lovecem a Marisou Stirpe) tvořící od poloviny 80.let filmy a performance založené na jazykových poetických hrách a improvizaci. V současnosti se věnuje také kreativnímu vaření a souvislostem mezi pokrmy a vysokou literaturou. V aktuálním projektu, ve kterém spolupracuje s režisérem a kytaristou Markem Boudou, využívá archivní pásky natočené se skupinou Arf Arf v 80. letech a handmade filmy Lee Smithe. Původní záznamy doplňuje improvizovaným čtením a dalšími akustickými vstupy na scéně. 

Program:

1. Polévka
2. Duo Marcus Bergner – Marek Bouda
3. Solo Jérôme Noetinger
4. Solo Xavier Quérel
5. Duo Jérôme Noetinger – Xavier Quérel


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.