DVA: Nipomo
HomeTable / Northern Spy (https://northernspyrecords.com)
Duo Dva patří od debutové desky Fonók (2008) bezpochyby mezi nepřehlédnutelné projekty domácí scény. Čtvrté album, nepočítáme-li soundtrack k počítačové hře Botanicula, nese jméno “japonsko-indiánsky” znějícího města, kterým skupina projížděla na svém turné po USA. Už na první pohled na albu upoutá krásný obal, který září všemi barvami, které jsou zároveň s citem pro detail zarámovány liniemi. Svůdný koncept imaginárního folklóru 21. století umožňuje propojovat natolik rozdílné oblasti hudby jako experimentální elektronika, improvizace, tango, lidovky bez lidu, kabaret, lesní procházku s diktafonem, a zároveň se širokým obloukem vyhnout postmoderní bezvýchodnosti a nebo uhlazenosti některých odnoží tzv. world music. Dva tímto svébytným způsobem každému z posluchačů umožňují stát se amatérským entografem neexistujících tradic. O funkčnosti výše zmíněného konceptu napříč světadíly svědčí slušná popularita Dvou v zahraničí, na současné české alternativní scéně vcelku nebývalá, o čemž vypovídá např. více než 600 koncertů převážně mimo ČR, vítězství za nejlepší hudbu na Independent Game Festivalu nebo použití písně Nunovó Tango v reklamě pro Deutsche Telekom. V českém kontextu je nutno zmínit alespoň vynikající předělávku písně Vyvěste fangle z dílny Suchý/Šlitr na kompilaci For Semafor (2009).
Album začíná pěkně zostra skladbou se stejným jménem jako album a zrnité, dubově zaechované tóny kytar a ukulele by někteří z nás by možná dlouhou dobu vydrželi poslouchat ve smyčce, ale dubové intro je pochopitelně jen intro. Nahrávka neustrne ani na chvíli v jedné poloze a je pozoruhodně proměnlivá a zároveň zvukově soudržná, přes všechnu barevnost není tvorba Dvou nijak hyperaktivní, protože při poslechu desky se zdá být každý zvuk na svém místě a expresivní pasáže, o které mimochodem není nouze, vůbec nenarušují výsledný zvuk. Jindy se snad objevují vzpomínky na pozdní Stereolab, rané Neu, či jiné kraut-rockové výlety s kvílejícím saxofonem, (bas)klarinetem, dále bubble-gum pop, lesní špacíry s nejasným cílem, potůčky, některé dost možná neprožité chvíle, dlouhá a horká letní odpoledne. Přes širokou oblast nejen hudebních reminiscencí je ale tvorba Dvou nezaměnitelná a po zaslechnutí pár taktů si ji téměř nelze splést s něčím jiným. Tato vzácná vlastnost je doprovázena zvukovou kombinatorikou terénních nahrávek, smyček neznámých původů, zpěvu ptáků, kosmicky znějících syntezátorů a mnoho dalšího. Každý tón má však své opodstatnění a působivá práce s hlasem navíc celé aranžmá pozvedá na jinou úroveň. Samo duo označilo svou tvorbu jako “pop pro neexistující rádia”, a je třeba podtrhnout slovo neexistující, neboť taková tvorba na českých stanicích až na jednu či dvě výjimky slyšet není. Ale nejen zvukovou dimenzí tvorba Dvou úspěšně překračuje hranice mezi hudbou “populární” a “alternativní”. Co když se alternativa stane populárnější než sám mainstream? Čemu pak bude alternativou? Dva jakoby na toto škatulkování reagovali jen úsměvem, pokrčením ramenou a nepochybně se jim daří kráčet vlastní cestou, při které dokáží zaujmout posluchače napříč žánry.
Album Nipomo je plné doslova pozitivní energie a při jeho poslechu se ukazuje, že se vůbec nevylučují hravě svéhlavé experimenty s popovou líbezností v dobrém slova smyslu. Rádoby terapeutická složka alba je ale pouze doplňkem celkového účinku. Psát o tom, že po poslechu alba je člověku lépe na duši i na těle se může zdát naivní, úsměvné, prvoplánovité a bůhví co ještě, samozřejmě záleží na konkrétním posluchači. Pravdou také je, že atmosféru alba někde ve skrytu pod množstvím zvuků doprovází i zvláštní smutek a plachost, které vyvažují celkové vyznění. Prostě to není blbé, ale ani příliš přechytralé.
Album naleznete k poslechu na Bandcampu a vychází jako CD, LP a na kazetě. A komu by Dva na albu byli málo, může je zastihnout naživo na česko-moravsko-slovenském turné koncem března, které odstartuje 27.3. v komorní atmosféře pardubického Divadla 29, kde Dva vystoupí jako obvykle doprovázeni meotarovou projekcí.
