- Inzerce -

Dvě novinky na značce Circum Disc

Francouzský label Circum Disc se specializuje na soudobou kompozici a improvizaci. Pod dvěma aktuálními novinkami v jeho katalogu je podepsána řada hvězdných jmen experimentální scény. 

GGRIL neboli Grande Groupe Régional d´Improvisation Libérée je velké hudební těleso z městečka Rimouski ve východní části kanadské provincie Québec, které funguje od roku 2007 a sdružuje nadšence s různým hudebním zázemím, které spojuje nadšení pro experimentování s nejrůznějšími formami interakce a hledání nových sonických vyjádření. Ačkoliv vychází ze svobodné improvizace, má ve svém kádru i inovativní skladatele v čele s baskytaristou Éricem Normandem, na druhou stranu ovšem s velkou chutí zve do svých řad věhlasné muzikanty, s nimiž pracuje formou workshopů nebo si od nich nechá napsat skladbu, v níž je ovšem dostatek prostoru pro vlastní ztvárnění. V minulosti se tak jejich spolupracovníky stali kupříkladu Jean Derome, René Lussier, Danielle P. Roger, Evan Parker či Ingrid Laubrock.

DvojCD Façons dokumentuje právě nejrůznější kooperace s renomovanými tvůrci. První disk otvírá jednadvacetiminutová kompozice Organon z pera kanadského skladatele a bubeníka Isaiaha Ceccarelliho, jíž soubor premiéroval v roce 2016. Je to pozvolna se valící monolit, kde výraznou roli hrají perkuse, které ne vždy patří do základní sestavy a tady jako drobné ostny vystupují z řeky strun, smyčců a dechů. Zhruba v patnácté minutě se vše dostane do jakési nirvánní polohy, která se ovšem posléze rozvolňuje a třepí do kakofonějších momentů. Orchestr má zde větší obsazení a vzácným hostem je tu britská saxofonistka Caroline Kraabel. Fragmentárnost je pak všudypřítomná v následujícím kusu On Your Knees, který je inspirován workshopem s francouzským klarinetistou Xavierem Charlesem v roce 2015 a od té doby si žije vlastním životem a zůstává proměnlivým, ale stálým bodem repertoáru ansámblu. V tomhle provedení na něm hostuje právě Ingrid Laubrock.

Druhý disk je pod taktovkou britského saxofonisty Johna Butchera, který ovšem rozhodně nevnucuje svým hostitelům své postupy. První track Ice Pill Sabotage začíná noisově laděnou kaskádou elektrických kytar, která se přelomí do vážnohudební smyčcové polohy, aby se vše v závěru navzájem symbioticky prolnulo. Následující Collective Memories 1 a Wasabi Snar 1 jsou mnohem molekulárnější a ony kolektivní vzpomínky spolu spíše hrají ping-pong, než by souzněly v nějakém dávném příběhu. Sharp- Eyed Gods pak má místy až artzoydovský nádech a nejbutcherovější jsou Collective Memories 11 s postupným nárůstem do našlápnutého bigbandového soundu, který se opět v závěru začíná krásně drolit. Závěrečná Floating Amphora má v sobě pozitivní vážnohudební pompéznost i řadu špílců a vlastně jakoby sumarizuje přístup GGRIL, jemuž je vlastní jak seriózní soustředěnost, tak smysl pro odvaz.

Un Ensemble z Bordeaux funguje od roku 2012 pod vedením klavíristy Davida Chiesy. Saxofonista Jean-Luc Guionnet pro něj o dva roky později napsal cca pětašedesátiminutový opus Points sans surface, jehož partitura umožňuje poměrně volnou interpretaci od témbru až po tempo, na druhou stranu je koncipován jako scénické představení, kde je pětadvacet muzikantů a osm reprobeden umístěno uprostřed diváků a do jisté míry determinováno světelným designem i jistými zvukovými pohyby. To pochopitelně záznam na disku úplně nezprostředkuje, tudíž můžete mít především zpočátku dojem, že se jedná jen o jakési nesmělé ladění, jak bývá občas pejorativně označována současná vážná hudba. Nicméně již ve třetí cca čtrnáctiminutové „větě“ se dočkáme obrovského vzestupu s mrazivým nádechem a skutečně bombastickými momenty. To však v dalších kratších částech vystřídá hudební pointilismus, který se vznáší opravdu spíše v prostoru mimo pevný základ. Až sedmá opět čtrnáctiminutová sekvence dostává místy pevnější kotvení (nikoli zcela ukotvení) zejména v bubenických partech, ale vlastně i tady a v závěrečné osmé části jde spíše o sonické výlety pendlující v uzavřeném prostoru a reflektující sama sebe v jakýchsi otevřených smyčkách. Každopádně to mnohem emotivněji, ba přímo bravurně funguje jako video a bezpochyby ještě více při koncertním provedení, ale čistě zvukový záznam působí místy opravdu poněkud „hluše“.

GGRIL: Façons
Un Ensemble + Jean-Luc Guionnet: Points sans surface
Circum Disc (https://www.circum-disc.com)


Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.