- Inzerce -

Džumelec: Brutovce

Džumelec: Brutovce

https://dzumelec.bandcamp.com

 

Téměř tajné album Odkalisko staré psisko výtvarníka Erika Sikory, respektive jeho hudebního alter ega Džumelce bylo pro mě jednou z nejzajímavějších česko-slovenských nahrávek roku 2012. Po albu se zavřely vody internetu, i pro mnoho milovníků experimentální hudby bylo pravděpodobně těžko stravitelné. Je to paradox, protože sám autor tvrdí, že Džumelec je projekt převážně písničkový a jako své vzory uvádí i Kanye Westa či Jamese Blakea.

Nyní je Džumelec zpátky s novým albem, dle vlastních slov “pořádně popovým”. Pokud pop značí větší srozumitelnost a jisté zjednodušení, lze mu dát za pravdu. Nová deska už nevyděsí posluchače hned v první skladbě kakofonií zpěvů jak z porouchaného magnetofonu, ale začíná pomalu, rozvážnými zvuky a koupelnovým recitativem. Už během první skladby si však posluchač nemůže nevšimnout, že toto písničkářství je stejně tak křehké jako vykloubené.

Album Brutovce čítá sedm skladeb s tématem “krajinářského rapu”. Spíš než rap jde o recitativ, sprechgesang a zklidněný zpěv, který ovšem tu a tam vyústí v refrén nebo slogan s vyloženě hitovým potenciálem. Instrumentace je pak úsporná, hlavním nástrojem je zde baskytara, občas se ozvou stručné klávesy, nebo opatrné bicí, osou nahrávky je ale Džumelcův hlas, ozdobený dozvukem koupelny, kde Sikora většinu alba nahrál. Koupelnový reverb přináší zvláštní důvěrný zvuk, zdobený trochou šumu. Také rezonanční frekvence koupelny se při několikém nahrání stejného prostoru zesiluje. Takový zvuk nahrávky jste ještě neslyšeli!

Samostatnou kapitolou jsou pak texty. Připomenou prosté a neokázalé texty skupiny Longital, zvlášť z období, kdy se ještě jmenovali Dlhé diely. Vyznání, ve kterém Sikora potichu prozpěvuje: “Pochopil som, že prírody sa možno dotknúť iba ak trucom. Nemyslím trusom, ale trucom. Nemyslím srdcom, ale trucom,” střídá snad jediná opravdu rapová skladba Fabka, líčící příhodu s vloupáním do vlastní chaty. Pokud máte čas poslechnout si jen jednu Džumelcovu skladbu, silně doporučuji právě tuhle. Nepředstírám, že Brutovce je album pro každého. Ale pokud vám nevadí si na chvíli odpočinout od dobře nahraných a dobře vyprodukovaných nahrávek a zaposlouchat se do kvalitní, delikátně šumivé domácí tvorby, zkuste Džumelce. Poslouchat i stahovat můžete zde.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.