Einstürzende Neubauten: Lament
Na několika posledních albech si Einstürzende Neubatuen vyšlechtili specifickou kombinaci písňové formy se zvukovými vynálezy. Experimentálnější formy pak ventilovali v sérii bokovek s kolísavou úrovní. Jejich nové album je v tomto ohledu překvapivé, protože písně jsou na něm v menšině a celé je propojeno jedním tématem.
Lament původně vznikl jako představení na objednávku belgického města Diksmuide, kde proběhla jedna z prvních bitev první světové války. Válečnou inspiraci vytěžil Blixa Bargeld se svými kumpány důkladně a zároveň překvapivými cestičkami, na nichž se sbíhá vážný pohled s fraškou, vysoká politika s přízemními detaily zázemí. V překvapivě velké míře tu také sahají k výpůjčkám, opět zajímavě propojeným s výchozím tématem. Komickou scénku Začátek světové války 1914 (předváděný za pomoci imitátora zvířecích hlasů) tak například napsal v roce 1926 německý básník Joseph Plaut (a je to nejspíš první umělecký text, v němž se mluví o Hitlerovi) texty dvou písní pocházejí od obskurního belgického básníka Paula van den Broecka. Po úvodní hlukové vlně Kriegsmachinerie spustí sborový mash-up na melodii hymny Spojeného království God Save the King, v němž se střídají anglické a německé útržky jako připomínka, že několik z válčících zemí tuto melodii sdílelo. Se dvěma skladbami se dostaneme do oblasti ranného jazzu či blues – Neubauten upravili dvě písně skladatele jménem James Reese Europe, kapelníka a zároveň plukovníka prvního černošského pluku zvaného Harlem Hellfighters, který v Evropě bojoval. V nové verzi zůstává dost původního „černého“ feelingu i po převodu do industriálního instrumentáře.
Velkou část alba zabírají instrumentální kompozice (samozřejmě s mnoha instrumenty z vlastní dílny skupiny). Der 1. Weltkrieg (Percussion Version) převádí počet dnů války na doby a takty, do nichž recitace umisťuje vstup jednotlivých zemí do konfliktu a významné bitvy (zaslechneme i Zborov, kde si premiéru na východní frontě odbyli v roce 1917 čeští legionáři). Trojdílná titulní skladba, jádro nahrávky, zase vytváří ze smyčců, případně zasmyčkovaného zpěvu melancholické plochy, do nichž vstupují hlasy válečných zajatců, jak je tehdy zachytili lingvisté a etnomuzikologové na voskové válečky.
Kromě úprav písní zmíněného „plukovníka Evropy“ se drží konvenčnější formy jen How did I die, podobná tomu, co Neubauten předvedli na posledních deskách. Funkci hitu pak může plnit Blixovo uhrančivé podání Sag mir wo die Blumen sind, tedy Řekni, kde ty kytky jsou od Pete Seegera.
Kapela předesílá, že album bychom měli vnímat především jako záznam divadelního představení a že vlastně nejde o regulérní desku. Dovolil bych si ve vší úctě polemizovat. I po srovnání s nedávným živým provedením v Praze, působí Lament jako zcela dotažené album. Nejsou na něm hitové kousky, na které by koncertní publikum nadšeně reagovalo, ale o to silněji se prokazuje schopnost vytvořit celek, v němž se spojuje mnohé z historie Einstürzende Neubauten plus pár nových inspiračních zdrojů.
Lament také může sloužit jako argument ve prospěch „l’art pour l‘ grant“ (autorem termínu je Peter Graham), tedy umění, které vzniklo, protože na něj nějaká instituce dala peníze. Bez objednávky města Diksmuide by se tato deska nejspíše nezrodila – i Blixa Bargeld v rozhovorech říká, že by se do válečného tématu sám od sebe nepustil. Tento podnět ale kapelu v dobrém smyslu vykolejil a donutil pracovat nově, zároveň tu těžko hledat cokoliv, čím by se snad snažila zalíbit se chlebodárcům. Hudbu k divadelním představením již Neubauten na kontě mají, ale Lament je skutečně schopné obstát jako vynikající zvukově-textový útvar i při pouhém poslechu.
