- Inzerce -

Elliot Galvin: The Influencing Machine

S třetím autorským albem (druhým na labelu Edition Records) přišel nyní mladý britský pianista Elliot Galvin se svým triem; zove se The Influencing Machine a stejně jako to předchozí „Punch“ (naše recenze zde) je pojato konceptuálně. A na Britských ostrovech jde opět o jazzovou událost No. 1!

Hudba na albu je inspirována knihou The Influencing Machine: James Tilly Matthews and The Air Loom (Mike Jay). Elliot Galvin na tuto knihu narazil čirou náhodou a byl okamžitě fascinován životním příběhem a dobou prvního člověka, který trval na tom, že jeho mysl ovládá stroj; Air Loom byla prý děsivá zbraň, jejíž magnetické paprsky a tajemné plyny napadaly nejen jeho mozek, ale také mozky politiků, kteří pak Evropu vrhali do válek, teroru a revolucí. Zbraň byla provozovaná skupinou zločinců a špionů z řad vědců. A tou dobou byla právě ona výbušná éra druhé poloviny 18.století. V té se pak obchodník s čajem a architekt James Tilly Matthews stal dvojitým agentem v čase Velké francouzské revoluce a politickým aktivistou. V roce 1797 byl zavřen v psychiatrické léčebně Bethlem jako nevyléčitelný blázen, první plně zdokumentovaný případ paranoidní schizofrenie. Jenže později se ukázalo, že mnohá z neuvěřitelných spiknutí, o nichž Matthews prohlašoval, že v nich byl zapojen, se ukázala být reálná…

Galvin tento bizarní příběh uchopil jako paralelu s našimi vlastními životy v nynější, moderní době, kdy jsme taktéž ovlivněni politickými turbulencemi a stroji ovlivňujícími naši mysl. Proto se na albu ozývají akustické a elektronické zvuky, staré a nové postupy; ty odrážejí onu rozporuplnost světa, ve kterém žijeme. Ovšem Galvinovo trio jde ještě dál. Album pojímají jako zvukový průzkum lidské mysli ve střetu s technologiemi současného postmoderního věku. Začlenili tak oproti minulému albu ještě bohatší škálu elektronických zvuků, jež rozšířily již tak bohatou akustickou paletu. Analogové syntezátory, Hammondovy varhany, dětské hračky a samozřejmě piano, to vše obhospodařuje autor hudby i aranží Elliot Galvin. Corrie Dick vedle bicí soupravy zvládá hromadu nejrůznějších perkusí. Kontrabasista Tom McCredie bere občas do ruky elektrickou kytaru a mění se v nasupeného rockera.

Úvodní kompozice New Model Army vstává z ticha a posléze z klavírní lyriky. Postupně se však hudební tok zahušťuje, nabývá na zvukové intenzitě díky hutnému elektrifikovanému ostinatu a svižným minimalistickým figurám. Miniatura La Machine je tvořena zvuky hraček a rozvolněným během klavíru. Navazující track Red And Yellow je sycen výrazným repetetivním riffem, přičemž trio pracuje nepředvídatelně s dynamikou a mění i strukturu, když přidává elektronickou vrstvu v rockově úderném tahu, z níž se vyloupne sólo bicích. Mišmaš zpitvořených hlasů působí odpudivě. Naopak Society of Universal Harmony lyricky rozkvétá, klavírní perlení je obaleno ambientním oparem; ve střední části se přidá rytmika a pravidelné frázování, aby vše vplulo do dronového zvuku, z něhož vzlínají industriální zvuky, ale nikoli hlukové, ale více evokující musique concréte. Planet Ping Pong je tvořena minimalistickými figurami, znějícími uměle, jakoby z nějaké herny. Směs zvukové hravosti a bizarnosti občas rozříznou nabroušené rockové riffy kytary. V závěru zazní klavírní minimalismus a´la Reich. Monster Mind do sebe vstřebala free-jazzovou rozvolněnost, rozlícené perkuse, preparovaný zvuk, dramatické riffy, což vytvořilo opojný koktejl hrůzy a krásy. Podobnou estetikou působí též Bikini Island, kde je hravost podmíněna archaickými analogovými zvuky, jež evokují staré sci-fi filmy, jež se posléze střetnou s vpádem rockově vzedmutých varhan a erupcemi bicích. A když to posluchač čeká nejméně, je tu part osamělého klavíru téměř impresionistického. V té další skladbě, Bees Dogs And Flies, slyšíte v úvodním klavírním partu dokonce něco tak smetanovského, až srdce zaplesá, ale pak Galvin začne s rokokovými koloraturami, zatímco rytmika je ironicky rozplizlá a matná; piano postupně variuje a rozvíjí pozdně barokní téma v podstatě cembalovým způsobem. Album vrcholí drsnou úderkou Boys Club, v němž jakýsi free-rock ústí ve vyostřené kytarové sólo, a zvukově niternou miniaturou Fountain Head.

Tak nám ten jazzový rok začal náramně!

 

Elliot Galvin: The Influencing Machine

Edition Records (https://editionrecords.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.