- Inzerce -

Erkki Kurenniemi 1941 – 2017

Po dlouhé nemoci ve věku 75 let, zesnul 1. května v helsinské nemocnici Erkki Kurenniemi, finský pionýr elektronické hudby. Byl nejen skladatelem, ale také filmovým tvůrcem, výtvarníkem a vynálezcem; mimochodem stvořil jeden z prvních digitálních syntezárorů na světě. V roce 1973 navrhl první micro-computer, DIS-System. Tento ve světě relativně neznámý hudební tvůrce vstoupil do širšího povědomí až díky multimediálnímu festivalu Avanto v Helsinkách v roce 2002, kdy legendární Pan Sonic hráli výhradně na originální elektronické nástrojeh od Kurenniemiho. Ten samý rok pak na značce Love Records vychází kolekce jeho raných nahrávek a filmař Mika Taanila o něm natočil dokument s příznačným názvem The Future Is Not What It Used To Be…

Erkki Kurenniemi se narodil ve městě Hämeenlinna 10. července 1941. Již v polovině 50. let sestavil ve školním podkroví své první studio elektronické hudby. V letech 1962-74 pracoval v helsinském Oddělení muzikologie, kde vybudoval elektronické studio, vybavené tehdy začínajícími magnetofony Telefunken. Zde vznikla v roce 1963 jeho první kompozice On/Off, inspirovaná zvuky elektrárny. Točil také experimentální 16mm filmy (celkem jich je čtrnáct) o přírodě, sexu a technologii. Předvídal dobu, kdy se lidské tělo propojí se stroji. V roce 1982 si zapsal do deníku: Mám doma ten počítač už dvacet měsíců. Během této doby se stal mojí součástí (nebo já jeho)… Vytvořil celou řadu syntezátorů DIMI, inspirován vidinou bio-hudby a tvořivé lidské interakce. Některé převádí mozkové vlny do hudby, jiné využívají lidských doteků, např. milostných.

V devadesátých letech se zabýval matematickými teoriemi hudby, psal vědecké články o výpočetní technice, vyučoval, vyvíjel robotické systémy a navrhoval průmyslovou automatizaci. V roce 2000 se vrátil k hudbě, spolupracoval s Thomasem Carlssonem na nové verzi DIMI. V roce 2003 obdržel Finskou cenu Ministerstva školství a kultury. Jeho záznamy a teoretické i hudební práce jsou k dispozici v Ústředním uměleckém archívu Finské národní galerie.

Mimochodem HIS Voice již o Kurenniemim psal, když Tomáš Procházka recenzoval jeho nahrávky z let 1963-75, tvořící 2LP kompilaci Rules, vydanou v roce 2012.

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.