Lidský hlas a elektronika, jak skvělá kombinace k úvahám na téma protikladu humánního a technologického světa. Ovšem zároveň kombinace, která je v dnešní zvukové kultuře čímsi zcela běžným – vždyť velká většina hudby znějící kolem nás je postavena právě na těchto dvou prvcích. Takže onu protikladnost možná už nikdo ani nevnímá. Slovenská zpěvačka Eva Šušková se věnuje klasické opeře i soudobé hudbě a na aktuálním albu nabízí osm pohledů na vztah těchto dvou elementů. Album secret VOICE electric je vlastně pokračováním loňské kolekce secret VOICE, kde její hlas doprovázely akustické nástroje. Osm skladeb vzniklo ve spolupráci se slovenskými autory, takže jde navíc o degustační menu aktuální hudby našich sousedů. Hned úvodní skladba může zaskočit toho, kdo se příliš upne na očekávání spojená se škatulkou „vážná elektronická hudba“. Martin Burlas přepracoval skladbu Námorníci, která původně vznikla pro jeho skupinu Ospalý pohyb, křehkou píseň, v níž elektronika tvoří průzračný doprovod zpěvu a decentní hluky staví rytmickou kostru. Tak trochu písňově album i končí ve skladbě Nikde Júlia Fujaka. Ten ovšem míchá divočejší směsku z akustické kytary, zkresleného breakbeatu a dalších zvuků, které propojuje hlas, jehož deklamace připomíná gregoriánský chorál.
Někteří skladatelé se hlasu chopili jako materiálu k překrucování, sekání, vrstvení a těsnějšímu proplétání s dalšími zvuky. Tak třeba Fero Király vokální improvizace Evy Šuškové a vlastní klavírní nahrávky za pomoci elektroniky promíchal do zvonivých ploch. Daniel Matej spojil inspiraci morseovkou a latinskou liturgií do hypnotického celku ve skladbě MORSeARIA (miserere), jednom ze dvou vrcholů alba. Za ten druhý považuji Lamento riaditelky od Miroslava Tótha, v jejíž velké části vokalistka vydává neznělé hrdelní chrčení, které se prodírá bažinami ruchů a šumů.
Víťazoslav Kubička pojal svůj Portrét ženy jako koláž různých způsobů bezeslovného zpěvu (občas i smíchu) a široké palety zvuků nejasného původu, z nichž má podle jeho slov vyplývat „Žena! S malým či velkým „Ž“. Nekonečne hlboká, tajomná, vášnivá…“ Iris Szeghy ve své Story (jediné skladbě vzniklé ještě v minulém století a pro tuto příležitost přepracované) zase táhne přímou linii od klidných zvuků přírody přes civilizační hluky až k válečnému hřmotu, čemuž hlas zpěvačky sekunduje vývojem od klidného ke stále exaltovanějšímu projevu. Soubor Urban Hudák (Fero Király, Boris Vajtovič, Juraj Vajó) vytvořil pro Evu Šuškovou něco jako melodram, v němž nad koláží scratchované orchestrální hudby a syntezátoru přednáší poněkud krutý příběh z biblické Sodomy.
V úvodu k CD sólistka píše o tom, zda a jak se může interpret stát tak trochu spolutvůrcem díla. Doplnil bych, že kromě interpretky a spoluautorky se na této nahrávce stala materiálem hudby a ve všech těchto rolích přispěla k výsledku vždy alespoň zajímavému, v polovině případů navíc skutečně působivému, což se o akademické elektronické hudbě často říci nedá.
Eva Šušková: secret VOICE electric
Real Music House (https://www.realmusichouse.sk)