- Inzerce -

ExSxMx: E.S.M.

Nový projekt mosteckého hlukového radikála Radka Kopela, revival či lépe revirvál Eine Stunde Merzbauten, se od loňského debutu 7305 (naše recenze zde) ustálil jako trio tří šílenců s elektronikou, saxofonem a řevem, hned v prvním tracku a také ve třetím se ale výrazně uplatní i odvážně hostující elektrifikované housle.

Vše se odehrává kdesi na pomezí freejazzu, industriálu a noise. Saxofon poštěkává šťavnaté fráze, dunivá elektronika straší občas svým frekvenčním záběrem a jindy závratnou hloubkou svého reverbu. Z dalších zvuků lze snáze identifikovat už jen různé údery či jinak neobratné manipulace s jakýmisi masivnějšími kusy kovů, nářadím, možná kbelíky a plechy. Někdy se může dostavit představa budhistického chrámu při pozorování z běžící míchačky, jindy tuto scenérii doplní třeba bombardující drony. Také by ovšem šlo říci, že jde díky saxofonu o snad nejmelodičtější nahrávku, jakou jsem alespoň já osobně od Radka Kopela a spol. slyšel. Ale i zde se ukazuje, že melodický pohyb ve skutečnosti ještě neznamená melodii v pravém smyslu slova. Pokud se nikam nevedoucí (protože nikam nechtící) saxofonové litanie na posluchače valí po desítky minut pořád stejně intenzivně, máme tu zase jiný, avšak též velmi účinný způsob vymývání mozků. Vyplaveny ovšem budou zajisté jen myšlenky a informace zbytečné, naopak třeba nedostatek stimulů pro fantazii opravdu nehrozí. Brzy si člověk zajisté zvykne i na specifický zvuk desky, je to vlastně taková hi-fi-garáž a ať je to co je to, umí to být návykové a je tu navíc i chvilkový náhled do studia po skončení úspěšného záběru.

CD je to opět napěchované hlukem, co to jen jde. Mezi čtyřmi tracky vypadá nenápadně i ten, co má přes čtyřicet minut. Permanentně podobná intenzita může na někoho působit bezvýchodně, tito lidé si však takto vysnili ráj a zvukem se k němu dostali. Kdo by chtěl z ráje hledat východ? Potisk CD koneckonců také vyvolává nutkání dráždit svůj sluch opakovaně, k extatickým zážitkům by se tady při co možná nejdelším a co nejintenzivnějším šílenství měli dostat i ti nejpomaleji vnímající. Kvízové otázky na citáty ze slavných melodií jsou zde jednodušší, než když při jejich koncertu v rámci letošní Žižkovské noci zabouřila klasická černobílá Stínadla. Tady se zkrátka rovnou předem stíná vaz jakémukoli mainstreamovému produkčnímu záměru, který by snad chtěl radostným hudebním projevům lidských bytostí podsunout nějaký postranní ziskuchtivý záměr. A v tom jsou všechny umělecké počiny Radka Kopela a všech jeho partnerů dlouhodobě konzistentní.

 

ExSxMx: E.S.M.

vlastní náklad (https://bandzone.cz/merzbauten, www.napalmed.cz)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.