Už předchozí album Sauti Mafuta (naše recenze zde) pražské etno – drum’n’brassové úderky Tygroo vzbuzovalo ve mně nefalšované nadšení. Nejinak je tomu v případě jejich dalšího titulu s podivným titulem TgzZ DgzZ, jež vydal nezávislý děčínský label Červený kůň.
Výsostně kreativní fúze tradiční balkánské hudby, klezmeru, hiphopu, jazzu a elektronické taneční hudby nemá v česko-slezsko-moravských luzích a hájích obdoby. Zodpovědnost za to nesou bubeník Vojta Stolbenko, tubista a zpěvák Šimon Janák a saxofonisté i rappeři David Lomič (do rukou bere ještě akordeon) a Matěj Heinzl (též výtečný klarinetista). Každá z devíti skladeb, z nichž pět je také zpívaných či rapovaných, je postavena na silných rytmických, výrazových a melodických nápadech, jež se v ostrých střizích střídají, takže posluchač nemá šanci se ani na pikosekundu nudit. A byť témata, která naplňují texty, jsou vážná, ba tragická, ať už jde o válečný konflikt v Sýrii, samotu či tajemství udržitelného života, Tygroo je pojímá s nadhledem a notnou dávkou černého humoru a jakéhosi existenciálního surreálna.
Již úvodní Kup si koláč je sycen vším, co činí z kapely tuzemský unikát. Ostře sekaný rytmus, hutná basová linka dechů, hiphopová výheň, minimalistické sazby, saxofonové propletence, zdánlivě nesmyslné slovní hrátky; prostě se stále něco děje. Po následujícím, tajemně klarinetovém Intro I. se vám zježí chlupy při For Aleppo; v arabském hávu se zde rapuje bez servítek a zpívaný černohumorný slogan je patřičně úderný: „Jen houšť, jen houšť/nechej za sebou spoušť/jen ať tady zase je jenom poušť!“
V následujícím songu Sám kapela naroubuje na drum´n´brass electro-popová klišé osmdesátých let; za normálních okolností by se pravděpodobně dostavila nevolnost, ale takto je to odzbrojující a pro popík a la „Já jsem sááám“ vlastně osvobozující. Po balkánsky emotivním vokálu hostující Zvezdany Novaković, slovinské hvězdy world-music, vyhřeznou ostré, zlomené beaty barytonsaxu a basklarinetu instrumentálky Sarajevotek. Hlas Novakovićové se tu snoubí s balkánskými žiletkami, vzníceným klarinetem a dalšími pálivými chuťovkami.
Podobné pikanterie čekají posluchače ve skladbě Kosmophonix. Zde se s breakbeaty pojí šťavnatý power-jazz, dynamicky proměnlivé repetice a vůbec vskutku vymakané aranžérské kousky. Po témbrově barevném Intro III. vtrhnou do uší Taje; po zkresleném recitativu v angličtině pak do power-jazzové materie vnikne potemnělý zpěv další hostující divy Luciány Tomášové. Poté album graduje dvěma instrumentálkami jaderné síly. Lady Chupachups je v podstatě řetězem svěžích a rozverných melodických a výrazových témat v hávu od jazzu po balkánskou, taneční a minimalistickou hudbu. Což se k pestré Lízátkové dámě hodí; mimochodem podobu loga pro značku cukrovinek Chupachups vytvořil v roce 1969 Salvador Dalí! Hutné dechno sytí titulní TgzZ DgzZ, a to s tahem, jenž strhne i zakaboněného našince; ten se ostatně může i zasnít v lyrickém intermezzu s nymanovským saxofonem. Skvostné album uzavírá romsky laděná píseň Korpošávo; surrealistický text si s romštinou skrze rap rozumí, hospodský akordeon (respektive heligonka) s balkánským folklórem jakbysmet, vše korunuje výtrysk lamentujícího až kvílivého klarinetu.
Tak tohle jooo!
Tygroo: TgzZ DgzZ
Červený kůň (https://www.cervenykun.cz)