- Inzerce -

Filip Johánek: Dokument, který se nepoved

Kolektiv brněnských umělců, působících pod názvem Skupina, vydal v září dvě nové nahrávky. Jednou z nich je svérázné zvukové pásmo Filipa Johánka, nazvané podobně bez okras: Dokument, který se nepoved. Jak už název napovídá, nahrávka se i přes nepříliš dlouhou stopáž (15 minut) ještě vejde do škatulky „rozhlasového dokumentu“ a zachycuje několik lidí, kteří se nějakým způsobem živí na brněnských ulicích. Na rozdíl od čistokrevných rozhlasových dokumentů se Johánek pokouší zachytit také celkové rámování městského prostředí a zaměřuje se na zvuky, které výrazně ovlivňují naše životy, i když se je často snažíme odfiltrovat. Mimo všech účastníků a účastnic tak zde své pomyslné party rozehrávají různá hluková pozadí Brna. Oproti hudebnějším polohám terénních nahrávek, které často představují osamělé výlety za zajímavými zvuky, se Johánek zaměřuje více na sociální rozměr věci. Krátká nahrávka výstižně ukazuje, jak velká města jedněm poskytují příležitosti a druhým je současně odpírají. Mezi množstvím hlasů a zvuků slyšíme hlubokomyslné vyprávění důchodce rozdávajícího deník Metro, nadmíru asertivní prodejce, vášnivého kazatele nebo dokonce brněnského Boba Dylana.

Vedle výrazné hudebnosti některých hlasových projevů, spočívá hudební složka nahrávky hlavně v zachycení zvláštních momentů v jihomoravské metropoli. K promluvám zúčastněných se přidávají městské ruchy. Johánek použil svéráznou techniku „snímání s odstupem“ – od nahrávaných osob se autor s mikrofonem postupně vzdaluje a vytváří přirozené efeky fade-out a fade-in.  K nahrávce na bandcampu Johánek přiložil detailní doplňující informace, které pomohou se vcítit do role nahrávajícího i nahrávaných. Navzdory možná příliš sebekritickému názvu si myslím, že by se tento zvukový útvar dal bez problémů vysílat například pod hlavičkou středečního Radiodokumentu na ČRo 3 Vltava. Citlivost a zvláštní empatie, s kterou autor zachycuje specifické postavy brněnských ulic se příliš nevidí ani u profesionálních rozhlasových dokumentů. Celkově se tak jedná o pozoruhodný útvar – jistá nepovedenost je zároveň jeho největší devízou.

Filip Johánek: Dokument, který se nepoved

(skupina.bandcamp.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.