Florian Kupfer: Florian Kupfer
W.T. Records (https://www.wtrecords.net/)
Delroy Edwards: Kickin Butts!!
LA Club Resource (https://laclubresource.tumblr.com/)
Elektronická taneční hudba se může vedle avantgardního jazzu, vážné hudby či nejrůznější experimentální produkce jevit jako relaxační mainstream, který je svou funkcí spoután natolik, že jen těžko opouští žánrem vymezené mantinely. Bohužel tomu tak ve velké míře bývá a možná o to více potěší všechny podivné výjimky. Dvě lednové desky jinakost bez větších problémů splňují.
První je eponymní dvanáctipalec berlínského producenta Floriana Kupfera, vydaný u labelu producenta a propagátora spartánského lo-fi techna Willieho Burnse. Kupfer svou hudební dráhu započal v chlapeckém kostelním sboru, desky na pomezí acid techna, house a futuristického ambientu vydává už tři roky. První track začíná kulhavě melancholickou melodií ze syntezátoru, s kterou zápasí násilně zkreslené kopáky. Zuřivý house s příjemně vyladěným vokálem propojuje soulovou zemitost se značně vzdáleným vesmírným prostorem. Celkově skladba vyvolává podobný pocit jako předchozí kousek Feelin’ na debutové desce Lifetrax, vydané u značky L.I.E.S. Synťáky lahodně prosviští také v následujícím tracku Bridge. Discotag si pohrává s podobnou výslovností slov “-tag” a “-theque”. V porovnání s ostatními je ještě minimalističtější a mohl být klidně nahraný na jednom grooveboxu. Rozmáznutá bzučící basa dává dohromady s chytlavým electro rytmem pozvánku na diskotéku, která se jen tak neodmítá. Závěr desky je méně intenzivní a míří zpět ke klidnějším atmosférám.
Komu by poslech alba nestačil, může ochutnat Kupferův potemnělý a podivný DJ-ing zveřejněný řeckým kolektivem Phormix. Athens love you!
Druhá deska nese prozaický název Kickin Butts. Delroy Edwards svou zvláštní produkci vydává od roku 2012 (minulý rok např. Can U Get With nebo odvážnější Untitled jako DJ Punisher). Nové EP se trhavě kroutí na už tak dosti proměnlivé hranici mezi housem a hip-hopem. První track začíná hrubiánsky nasamplovaným úryvkem hlasu drogového bosse Tonyho Montany (Al Pacino) z filmu Scarface.
Kickin Butts se vrací tam, kam Edwards zamířil první deskou 4 Club Use Only – na naprostý základ osekané variace na téma house, juke a ghettotech. Posmutnělé hučení syntezátorů popohání vypjaté rytmy a zpočátku možná nepříjemný presetový zvuk FM syntezátoru v tracku Die Motherfucker se postupným opakováním protlačí přes pomyslnou laťku nesnesitelnosti. Die Motherfucker zavání silněji kořením chopped & screwed hip-hopu, který Edwards dostatečně naservíroval v sérii Slowed Down Funk, jejíž poslední díl je ke stažení na https://sloweddownfunk.net a tvoří příjemnou protiváhu trochu nelítostnému zvuku EP Kickin Butts.
V úvodu Str8 Fuckd zní hajtky jak přednastavený rytmus dětského Casia, což je samozřejmě myšleno jako kompliment. Delikátní kopance ve stylu “až na krev” dětinský rytmus brzy pěkně rozmetají a zahladí ho pod vrstvami zvukového hlomozu. Poslední Insane In The Membrain pak jen účinně prohlubuje houseové delirium.
Ochutnávka z alba zde:
