Francisco López: untitled (2009)
Baskaru (www.baskaru.com)
Baskaru je vydavatelství velmi vybíravé a do světového oceánu soudobé experimentální tvorby a soundartu přispívá ročně jen několika tituly, které splní všechna kritéria exkluzivnosti a zvukové vytříbenosti. Při tom všem je pozitivní, že ve své určité aristokratičnosti nepostrádá ani smysl pro humor či prostou lidskou přirozenost, když hned v úvodu obou disků na tomto dvojalbu pracuje Francisco López se zvukem tak zdánlivě primitivním, živočišným a zároveň zatíženým tolika komediálními souvislostmi, jako je lidské chrápání. Pokud jsme u prvního nepojmenovaného kusu #220 na pochybách, zda jde opravdu o chrápání či o nějaký jinými způsoby získaný či vytvořený a přetvořený zvuk, úvod druhé části kolekce označený #239 nám jasně osvětlí, že ta jednodušší interpretace byla pravdivá a pocit, že původem alespoň jednoho zvuku z mnoha si můžeme být v Lópezových kompozicích jisti na sto procent, opravdu zahřeje.
Francisco López si svou po léta čitelnou jedinečnost na scéně soundartu, konkrétní hudby a zvukových experimentů vytvořil díky řadě osobitých přístupů. Mezi ně patří delikátní nakládání s terénními nahrávkami sbíranými po celém světě i schopnost vystavit nás tichu (či lépe absenci zvukové produkce) ve správný moment a na pečlivě vyměřenou dobu. K zaměření na samotný obsah jeho zvukových struktur vede posluchače i častým nepojmenováváním svých sólových prací.
Původem dalších složek jeho kompozic si už tak jisti být nemůžeme. Ve dvou hodinách, které zde zabírá jeho čtrnáct kompozic se můžeme setkat s abstraktními atmosférickými plochami různé intenzity, statickými i procházejícími zajímavým vývojem. Spíše než o původu lze mluvit o jejich charakteru. Jsou zde pasáže “klasicky ambietně” halené, industriálně syrovější, či ještě více vzdálené zvukovým zkušenostem posluchače, navíc třeba atakující skvěle upravenými glitchovými vrstvami. Přes vysokou míru abstrakce se k této hudbě vlastně příliš nehodí přívlastek “experimentální”, evokující hledání s nejistým výsledkem. Z Lópezových kompozic totiž čiší jistota. A s ní nám autor dávkuje poněkud nervózní hluky proti uhlazeným šumovým vrstvám a nezvyklé elektronické průběhy i vedle terénních nahrávek, v nichž lze možná rozeznat tu hejno kachen či hmyzí roj a jindy třeba rozlehlý tovární či důlní prostor. Asociací a výkladů se nabízí každému posluchači dost, oficiální tisková zpráva labelu Baskaru hovoří o Lópezových mystifikacích, takže může být vše i úplně jinak.
Každopádně všechny uši, které zodpovědně vstřebají tuto výjimečnou kolekci, budou rozhodně zase o něco otevřenější, připravenější a vnímavější ke všem dalším zvukovým prožitkům.
